Maminko, tatínku, já chci domů, píší zoufalí islámští fanatici

Nadšení zastánci Islámského státu, kteří v průběhu posledních týdnů a měsíců odcestovali do Iráku a Sýrie, aby se připojili k teroristům, svého rozhodnutí teď hořce litují. V dopisech svým rodinám popisují, jak je život mezi teroristy jiný, než čekali.

„Přichází zima a tady to začíná být drsný!“ psal jeden. „Už toho mám plný zuby - přestal mi fungovat iPod. Chci jet domů!“ popisuje druhý. Další si stěžují zejména na práci, kterou v táborech dělají – myjí nádobí, vydávají jídlo a oblečení nebo šůrují záchody. Někteří rekruti pocházejí z Francie a mohou být zvyklí i na vyšší úroveň, mnoho z nich pochází i z Indie.

Utekla za láskou k teroristům! Její matka ji jela sama zachránit!

Jeden z odborníků tvrdí, že čím déle mezi teroristy zůstanou, tím větší je šance, že se domů vrátí jako „chodící bomba“. A tak je země přijímají s nevolí. Ale nic není zadarmo – mnozí z nich končí ve vězení. Podobně dopadl i Majeed, který do Sýrie přijel právě z Indie. 

Právě on dostal na starosti rajóny. Žádné zabíjení se nekonalo a on z toho byl velmi zklamaný. Poté co utrpěl střelné zranění a nebyla mu poskytnuta dostatečná péče, zavolal svým rodičům, že se chce vrátit domů. „Není žádná Svatá válka. Dokonce se ani nedodržují přikázání Svaté knihy,“ prozradil, když se vrátil do Indie.

Jiný rádoby terorista si stěžoval, že nemůže používat telefon – je to zakázané. Nemůže ho ani beze strachu nabíjet, aby ho někdo hned neudal. Dokonce se přiznal, že mnoho nocí brečel, protože si uvědomil, že už asi nikdy neuvidí svou přítelkyni v Londýně.