Přežít ebolu je prokletí, říká dívka, které se štítí vlastní rodina
Sama se probouzí a sama i usíná, přítel se s ní rozešel, rodina se jí bojí. Ve své posluchárně ji nechtějí ani profesoři lékařské fakulty. Kadiatou Fanta před několika měsíci vyhrála boj se smrtícím virem ebola, teď je ale odkázaná k životu na okraji společnosti.
Už je tomu dávno, co zvracela krev a blouznila v horečkách. I když má v ruce osvědčení, že se uzdravila, cítí prý stále jakoby měla cejch s nápisem "přežila ebolu" vypálený na čele. "Ebola mi zničila život, i když jsem se z ní vyléčila," říká. "Nikdo se mnou nechce strávit byť jen minutu času ze strachu, aby se nenakazil."
Kadiatou Fantaová, guinejská studentka medicíny, pracovala jako stážistka na klinice v metropoli Konakry, když tam dorazil muž z venkova s horečkou. Lékaři se zpočátku domnívali, že má malárii. Když o muže pečovala, neměla - jak je v Guineji běžné - ani ochranné rukavice ani roušku.
Asi za dva týdny, v polovině března, dostala průjem a krátce poté zvracela krev. Její problémy ale pokračovaly i poté, co ji lékaři na počátku dubna prohlásili za zdravou a propustili z karantény. Zprávy o její nemoci i návratu se po chudém předměstí Tanene, kde žila s rozvětvenou rodinou, rozšířily velmi rychle.
Přítel, se nímž se vídala každý den, zmizel, když se dozvěděl, že měla ebolu. Na telefonáty jí neodpovídá ani po několika měsících. Snažila se tak aspoň pokračovat ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Gamála Abdan Násira. Ukázalo se však, že i tamní profesoři jsou o chorobě špatně informovaní a Kafiatou ve svých učebnách nechtěli.
"Stále jsem nesložila všechny zkoušky, i když mí spolužáci už postoupili do dalšího semestru," stěžuje si. "Profesoři mi řekli, že mě vyzkouší po telefonu."
Nyní žije z toho mála, co jí můžou její rodiče poslat z rodné vesnice, a sní o dokončení studia. "Chci se starat o nemocné," říká. "Důvod, proč jsem naživu a mohu tu s vámi mluvit, je, že mě lékaři zachránili."
