Poslední oběti zakázaného rituálu: Malé nohy Číňanek muže vzrušovaly a z žen dělaly dámy

Po tisíc let trpěly od dětství čínské dívky ukrutnými bolestmi. Rodiče jim nechávali svazovat chodidla, protože malá noha u dospělých žen byla symbolem krásy a dělala z nich opravdové dámy. Před sto lety (v roce 1911) byla tato praktika v Číně zakázána. Přesto v Hong Kongu usazena fotografka Jo Farrell objevila ještě několik žijících žen, kterým byla od dětství deformována chodidla, a rozhodla se o nich natočit dokument.

Malá chodidla u žen prý zaručovala, že žena bude dobrou manželkou – poslušnou, nebude si stěžovat, ani odmlouvat. Pro dívky z chudých rodin to byla jediná šance na to dobře se vdát. Pro čínské muže se jednalo také o erotický stimul. Vznikla dokonce příručka sexu, která popisovala 48 různých způsobů, jak svázaná chodidla laskat během sexuálních hrátek.

Fotografované ženy, kterým je dnes kolem 80, 90 let, žijí většinou v odlehlých zemědělských oblastech s hluboko zakořeněnými tradicemi. „Tento projekt a dokument se snaží být oslavou jejich těžkých životů,“ popisuje umělkyně, která na projekt, na němž pracuje už osm let, vybírá peníze pomocí serveru Kickstarter. „Během uplynulého roku tři ženy, které jsem dokumentovala, zemřely. Je nejvyšší čas jejich příběhy zaznamenat,“ dodává. „Jsou to ty nejúžasnější, milé, štědré a empatické bytosti, jaké jsem kdy poznala,“ uzavírá dokumentaristka.

Proces svazování u dívek začínal mezi čtvrtým a devátým rokem, před dokončením plného vývoje. Před svázáním byly nohy namočeny do odvaru z bylin smíchaným se zvířecí krví, což prý mělo zmenšovat bolest. Nehty musely být co nejvíce zastřiženy, aby nevrůstaly do chodidel a kůže. Do stejné tekutiny byly namočeny i obvazy, kterými se poté chodidla svazovala. Pokud byla i po svázání velikost nohy nepatřičně velká, musely být dívkám zlomeny prsty, aby se velikost zmenšila.

Obvazy na polámaných nohách se měnily asi jednou za tři dny. Nohy se před novým svázáním namasírovaly, ale také údery ztloukly, aby byly kosti pružnější. Jiný odvar napomáhal tomu, aby odpadlo odumřelé maso. Jelikož se svázané nohy neprokrvovaly a nehty často zarůstaly, infekce a odumírání tkání bylo téměř pravidlem. Zmrzačení nohou dívek nezřídka končilo jejich trvalým postižením nebo dokonce smrtí.