Jak se nejstarší Češka Vlasta Češková (109) chystala na oslavu narozenin? Zašla na trvalou!

Dcera Jana Kalhousová (73) ji musela zavézt do Valašského Meziříčí. „Tam si ale už všechno domluvila sama,“ podotkla. Paní Vlasta je v obdivuhodné kondici. Čte, sleduje televizi, nyní s oblibou opakování Televarieté a detektivky. Pod peřinou má stále nějakou knížku – harlequinku.

Málo cvičím

„Už ale chodím o čaganu a necvičím jako dřív. Jen tak opatrně. A brní mě prsty na rukou,“ konstatovala. Nemá v nich cit, to jí vadí, když hraje karty. Denně válí s Janou pasiáns. „Tak trénuji mozek,“ usmála se.

Nemohla učit

Je bývalou učitelkou, působila ve škole v Hoštálkové, kde se seznámila s manželem Janem. „Tam jsem prožila nejhezčí období. Cvičili jsme, hráli divadlo, chodili tancovat. Valčík, to bylo moje,“ vzpomínala. Po svatbě tvrdě pracovala ve mlýně v Jarcové. Učitelovat nemohla, byla žena bývalého živnostníka, to nemohli komunisté dopustit.

Návod na dlouhý život?

Návod, jak se dožít vysokého věku, nemá. Vždycky měla ráda zabijačku, řízky, uzené. Dnes se těší na vepřo-knedlo-zelo. „Ze sladkého mám ráda buchty a miluju višně v čokoládě,“ svěřila se. 

Zažila císaře pána: „Pamatuji si, že ve škole jsme se učili: Zachovej nám, Hospodine, císaře a naši zem, dej, ať víra v pána žije, ať je dlouho císařem.“ 

Jak vzpomíná na Masaryka: „Jezdíval sem, kousek od našeho mlýna. Ve vile byla ozdravovna a tam s manželkou jezdil na rekreaci. Chodíval na vycházku a jednou mi podal ruku. Byla jsem moc šťastná.“

Jak se cítí: „Žiju podle počasí. Když svítí sluníčko, je mi dobře. Když je škaredě, bolí mě každá kostečka. Těším se na jaro, až se budu moci projít venku.“

Jaké se drží moudrosti: „Pij do polopita, jez do polosyta a vyjdou ti plná léta.“