Reportáž z jižního pobřeží Egypta: Proč bychom někoho podpalovali?! Uklidňoval mě delegát

O honu na islamisty, atmosféře v zemi a dopadu na turistiku jsem si povídal na recepci hotelu s egyptským delegátem pracujícím pro českou cestovní kancelář. Ibrahim, mladý muž okolo třicítky, mával rukama při mojí první otázce: Může se situace vyhrotit i tady na pobřeží Rudého moře? Samozřejmě se snažil vše zlehčovat. "Tady je úplný klid. Přece policie nenechá turisty zavřené na hotelích. Navíc, kdo by tady demonstroval?! Všichni jsou zaměstnaní v resortech a závislí na příjmech z turismu. Proč by tady někdo někoho podpaloval.”

Když jsem se ho zeptal, odkud je jeho rodina, rázem zvážněl. “Celá moje rodina, matka i bratři, žijí v Káhiře. Tak jasně, mám o ně strach," odpověděl s obavami ve tváři. Pak se zhluboka nadechl a začal mluvit o politice: “Já jsem muslim, ale tihle radikálové nereprezentují islám, oni reprezentují jen násilí.” Ibrahimovi se pak napnuly tváře, když začal mluvit o Muslimském bratrstvu a prezidentovi Muhammadovi Mursím. "Měli šanci vyčistit zemi od korupce, která postihuje každý aspekt života v Egyptě. Místo toho šlo bratrstvu jen o moc. Naši zem poslali ještě víc dolů.”

Když jsem Ibrahimovi začal popisovat, jak jsem sledoval u prodavačů na bazaru záběry staré ženy, která zastavila buldozer, pod kterým ležel mladý radikál, skočil mi do řeči: "Nevěřím naší televizi! Stoupenci Musrího mají stále vliv na média. Islamisté klidně zinscenují zabití vlastních lidi, aby odvrátili pozornost od jejich zločinů.”

Mladý delegát, který přes pět let vozí turisty po resortech, při otázce, jestli se obává, že mu nepřiletí noví turisté, jen smutně krčil rameny. “Uvidíme v pondělí. Mají mi sem přijet lidi na čtrnáct dní. Jestli to zruší, vracím se domů.” Do násilím zmítané Káhiry.

V závěru na chvíli zapomněl na hrůzy, které zmítají jeho zemí a zajímal se o vývoj případu otrávené Moniky (†36) a Kláry (†8). "Je to hrozné. Byly tak krásné, snad se to brzy vyřeší," řekl.