9°C
Podle lékařů už Honza (35) neměl nikdy chodit: Právě dělám první kroky!
Když se Jan Drápala (35) z Valašské Bystřice po vážné nehodě probudil z umělého spánku, na chvíli zalitoval, že se vůbec probudil. Lékaři mu totiž řekli, že zbytek života stráví na vozíčku. Tvrdý Valach se však s diagnózou odmítl smířit. Navzdory prognózám dnes chodí. Zatím sice s pomocí ortéz a chodítka, ale chodí a věří, že jednou bude zase chodit jako zdravý člověk.
Život horala Jana Drápaly se převrátil 5. září 2010. „Když jsem se vracel z práce domů, utrhl se pode mnou podemletý břeh a já jsem spadl na záda na skruž v potoce. Odnesly to tři krční, dva hrudní a dva bederní obratle. K tomu jsem měl zlomenou hrudní kost a propíchnutou plíci,“ prozradil Blesku chlapík a dodal: „Byl to přitom banální pád, ale na špatném místě. To na mě přitom dřív spadl v lese strom a nic se mi nestalo.“
Krutá diagnóza, kruté časy
V brněnské nemocnici dali Jana Drápalu dohromady ovšem s tím, že se už nikdy nepostaví na nohy. Pro rodinu nastaly kruté časy. „Já jsem to všechno hrozně těžce nesla, protože Honza je živitel rodiny. Máme rozestavěný dům a najednou jsme byli bez něj i bez prostředků. Půl roku jsme jedli jen rohlíky a máslo,“ vylíčila kruté časy manželka Petra (34) a dodala: „Malá dcerka úplně přestala jíst, přestala chodit na záchod a měla velké psychické prolémy.“ „Když jsem se vrátil z nemocnice domů, tak se to spravilo. Strašně moc nám pomohli kamarádi,“ konstatoval Jan Ddrápala.
V horách nemáte na vozíčku šanci
V drsném prostředí hor znamenalo doživotní odsouzení k sezení na vozíčku odsouzení k doživotnímu domácímu vězení. „Tady v horách nemáte na vozíčku šanci. Dolů to neubrzdíte a nahoru nevyjedete,“ povzdechl si chlapík. Měl však štěstí, že mezi jeho přáteli byl a je i bývalý ředitel olomoucké fakultní nemocnice Václav Rýznar. „Ten mi poradil, že bych se měl obrátit na olomouckou nemocnici, že je tam supermoderní rehabilitační oddělení, jaké snad není nikde kolem ve střední Evropě. Že by mi tam snad mohli pomoct,“ řekl Blesku Jan Drápala, který se tak záhy stal pacientem zmíněného olomouckého oddělení.
Video Řeekli mu, že už nikdy nebude chodit. Podívejte se, jaká je realita.
Video se připravuje ...
Moderní stroje ho učí chodit
Tam tráví dny a často i celé měsíce cvičením na nejmodernějších přístrojích. Jeho velkým štěstím je, že neměl míchu zcela přerušenou. „Tou nepřerušenou částí tak proudí do nohou vzruchy. Nohy se je teď učí poslouchat,“ konstatoval ke své léčbě Jan Drápala a dodal: „Tady v Olomouci se mi neskutečně věnují a to mi taky hodně pomáhá, že když tomu věnují tolik času a tolik úsilí, tak asi ví, že to má nějaký smysl.“
Už chodí s chodítkem
Rehabilitace už přinesla ovoce v tom, že se chlapík dokáže na nohy postavit a s pomocí speciálních ortéz a chodítka přejít několikrát po bytě. Ani na chvíli přitom nepochybuje, že bude za nějaký čas chodit jako dřív. „Nejvíc se těším, až splním přání naší malé Viktorce (4), která je pro mě největší psychickou oporou a která pořád říká, že až budu mít zdravé nožičky, budeme spolu chodit do lesa. Přece ji nemůžu zklamat,“ konstatoval s neskrývaným dojetím tvrdý horal.
Manželka říká: „Věřím, že to dokáže!“
Velkou podporu má i v manželce Petře. „Vůbec neuvažuju o možnosti, že by se nepostavil. Já věřím, že se to zlomí a že to Honza dokáže. Ostatně už teď dělá spoustu věcí, které dělal před tím,“ prozradila manželka Petra.
Nad vodou ho udržela rodina a kamarádi
„To je pravda. Už jsem řezal dřevo, před nedávnem jsem pomáhal stavět udírnu. No a jako řezník už zase dělám i zabijačky. Ještě bych si moc přál mít čtyřkolku, abych mohl jezdit do svého revíru v lese,“ prozradil Jan Drápala s úsměvem na rtech a dodal: „Jsem ale nesmírně šťastný za lidi, které mám kolem sebe. Jak za lékaře v Olomouci, kteří mě staví na nohy, tak za kamarády a rodinu. Zůstat v tom sám, tak by to bylo na mašli. Takhle se těším, až se spolu se všemi zase rozběhnu po lese.“
Témata:
Související
Nechci tady dělat reklamu žádné konkrétní pojišťovně. Každý má o pojistce jiné představy, jiné potřeby pojištění třeba podle toho, co dělá, každá pojišťovna je trochu jiná. Je na každém aby si správně vybral. Samozřejmě je ale nutné vybírat podle skutečných informací, které je nutné si řádně pročíst, aby se mohl člověk správně a zodpovědně rozhodnout. Pojistit se podle doporučení "jedna pani povídala, že tahle pojišťovna je "nej"", to rozhodně nedoporučuji, stejně jako pojistit se u podomního prodejce pojistek. Když pojistku, tak přímo v pojišťovně a to co je člověku při konzultaci doporučeno, ještě si ověřit v napsané formě. Zkrátka není to jednoduché jako si koupit rohlík, ale stojí to za to. Už jenom ta jistota, že má člověk zajištění pro situace kdy nebude schopný vydělávat, ta je k nezaplacení. Tvůj způsob pohledu na pojištění je bohužel dost rozšířený, tak mi nezbývá než ti popřát, ať se nikdy nedostaneš do situace, kdy budeš hořce litovat, že pojištění nemáš.