Hanka unesená v Pákistánu: Pomáhala propuštěným vězňům, říká Bořek Slezáček

Nové zprávy o Češkách, unesených ozbrojenci v Pákistánu minulou středu, bedlivě vyhlíží nejen jejich rodina a kamarádi. "Ta zpráva mě zasáhla. Koukám na to z osobního hlediska," říká moderátor Slezáček.

S Hankou se totiž potkal v neziskové organizaci Rubikon Centrum, která působí v oblasti prevence kriminality a stará se o integraci lidí s kriminální minulostí zpět do společnosti s heslem "Pomáháme překročit minulost".

Takovým pomocníkem byla v téhle společnosti i Hana. "Dělala tam mentora, člověka, kterého dáme klientovi, aby mu pomáhal. Nikoli státního úředníka, ale spíše kamaráda, pomocnou ruku, zkrátka někoho, kdo klienta vodí na úřady, pomáhá se sehnáním práce a podobně," objasňuje Slezáček.

A potvrzuje tak nedávná slova kamaráda unesených holek Michala Najmana pro web aktualne.cz. Ten o holkách říká, že žijí, aby pomáhaly lidem. Zatímco Tonička pracovala třeba na Lince bezpečí, Haniččiným snem je prý práce vězeňské dozorkyně. Pracovala také v kavárnách pro mentálně postižené, jako je třeba pražské Café Na půl cesty.

Po únosu Hanky a Tonči však lidé spekulují, zda bylo rozumné se do nebezpečné země vůbec vypravit. "Měl jsem z ní pocit, že není člověk, který by strkal hlavu pod sekyru," říká Slezáček s tím, že mnohem důležitější, než spekulace, je, aby se dívky vrátily v pořádku do Česka.

Z Rubikonu i od jejich kamarádek prý dobře ví, že Hana je svědomitá a pracovitá dívka. Riziku na nebezpečné cestě se podle Slezáčka vystavila spíše z neznalosti, než z lehkomyslnosti.

"Nebylo to rozumné. Zcela evidentně podcenily bezpečnostní riziko, které tam existuje a lze se o něm snadno dočíst," dodává však bezpečnostní expert Andor Šándor, který na otázky o únosu dvou mladých Češek odpovídal ve čtvrtečním chatu na Blesk.cz. "Adrenalin se dá vyrábět i jinak a jinde. Na zemi je spousta krásných míst a velmi bezpečných," poznamenává.