Dvacet let s cejchem devianta! Zavřeli ho za znásilnění, on byl nevinný

Chlapec vinu popíral od samého počátku. Tak policie z Hlinska použila násilí – želízky ho připoutali k topení a zbili. Ran otevřenou dlaní i pěstí bylo nepočítaně. „Mlátil mě policajt František Šumpík. Už je v důchodu, šel do něj jako plukovník,“ říká dnes Jan Šafránek

Lež na lež

Když podepsal protokol („jinak domů nepůjdeš,“ hrozil Šumpík), ani nevěděl, co v něm je a že se vlastně přiznal. Koncem září ho obvinili z dalšího znásilnění a skončil ve vyšetřovací vazbě v Kuřimi.

JUDr. Miroslav Novák z Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ho ze »znásilnění« první dívky vinným neuznal, nicméně za násilí na té druhé ho odsoudil ke třem a půl roku nepodmíněně.

Šafránkova rodina se odvolala. Krajský soud v Brně trest zmírnil na jeden rok. Ovšem – ne za znásilnění druhé ženy, ale první!!!
V té době byl už Jan Šafránek ve vazbě deset měsíců. Dva zbývající si odseděl ve věznici Oráčov. Věznění syna neunesla jeho matka, trápila se a předčasně zemřela v roce 2005.   

Izolace

Po propuštění se od něj i jeho rodiny takřka všichni v Hlinsku odtáhli. Izolace od světa byla úplná.
„Lidi se na mě pořád dívali jako na hnusáka, co znásilňoval holčičky,“ vzpomíná Jan Šafránek. Ani práci nemohl dlouho sehnat.
Někdy v září roku 2006 se jeho otec, Jan Šafránek starší, spolu s dcerou Janou díval na televizní pořad Na stopě. Popisovali tam případ muže, který v Posázaví přepadával a znásilňoval ženy.

Jana proto zavolala na kriminálku do Hradce Králové, která pachatele dopadla, a svěřila se jim s jejich trápením.
„Přijeli k nám, nějaký kapitán Hynek a ještě jeden policista. A začali na tom pracovat znovu,“ vybavuje si v paměti otec neprávem vězněného syna.

Očištění

Při studiu Šafránkova spisu narazili kriminalisté v Hradci na rozumově nepochopitelnou věc. Byla v něm totiž od samého počátku založena biologická expertiza Kriminalistického ústavu.
Psalo se v ní, že sperma na prádle přepadené dívky vykazovalo krevní skupinu A. Tu sice Jan Šafránek má, ale je tzv. »nevylučovatelem«, protože se mu jeho krevní skupina v tělních tekutinách nezobrazuje. Pachatelem tedy být v žádném případě nemohl.

Tento rozhodující a nezpochybnitelný fakt museli znát jak vyšetřující policisté (ti si expertizu objednali v rámci dokazovacího řízení), tak i soudci, kteří nad obviněným devatenáctiletým mladíkem vynášeli rozsudky!

Spravedlnost?

Tento týden, v pondělí 4. února, rozhodla soudkyně Markéta Jirásková z Obvodního soudu pro Prahu 2, že Jan Šafránek má nárok na náhradu za nemajetkovou újmu ve výši 4,88 milionu korun. Spolu s předchozím odškodněním ve výši 402 tisíc a 366 tisíc korun se to může zdát dost, ale zaplatí dvacet let zničeného života?
„S mým advokátem zvažujeme odvolání, zatím k tomu nic říkat nebudu,“ rozhodl se Jan. Žije stále v Hlinsku, v hezkém domku s otcem a sestrou, pečuje o svoje dva koně, jezdí dokonce i Vysočinskou jízdu a na sedmileté kobylce Jasně dojel vloni až k Brnu.  

„Koně a lidi kolem nich mi sedí. Jsem s nimi rád, tam mi věří,“ říká Jan Šafránek. „Tady v Hlinsku je to pořád složité, ale doufám, že postupem času celá pravda vyjde najevo.“