Legenda sametové revoluce Valtr Komárek: Po listopadu 89 je to velká krize

Jak teď, s odstupem času, hodnotíte vývoj po listopadu 1989?

„Velmi kriticky. Už jsem mimo politickou vřavu, ale nejen já vidím, že pořád jdeme od jednoho triumfu k dalšímu a konce nevidět. Právě to kritické zamyšlení potřebuje.“

Čím dál víc lidí říká, že se to nějak zvrtlo. Kde vidíte příčiny?

„Ty jsou založeny v samotném začátku. Hlavní aktéři a hlavní faktory změn byly vnější. Představa, že to byl Havel, herci nebo naše statečná srdce, to je myslím snaha o připsání si osobních zásluh, ale realitě neodpovídá. Prvním faktorem byla Gorbačovova perestrojka, neboli hluboká krize ruského impéria…“

…která změny u nás umožnila, že?

„…jistě, ale bez té krize, dokud tu sedělo vedení na ruských bodácích, byl klid. Byla tu vcelku jako by spořádaná společnost, až na těch osm set disidentů, z kterých polovina byla agenty Státní bezpečnosti. To touhle zemí neotřásalo až k politické explozi. Druhým faktorem obecného vývoje byly západní demokracie a jejich diplomacie. Počínaje až agresivním nátiskem některých kruhů ve Spojených státech přes víc než sympatie a snahu pomoci v západní Evropě.“

Zhruba týden před listopadem padla Berlínská zeď.

„Jistě, i v Polsku se děly změny už druhý rok, stejně tak v Maďarsku, nebyli jsme žádnou avantgardou. Důležité je, že Reaganovi se podařilo protivníky uzbrojit a že sovětští maršálové nedokázali uhlídat ruskou inteligenci. Její představitelé, třeba akademik Šatalin, se pak stal poradcem nového ministra zahraničí Ševarnadzerho i Gorbačova.“

Byly ty souvislosti vidět z Prahy?

„Myslím, že ne. My byli hodně zaujati vlastním »heroismem «. Viděli jsme to jen jako vlastní zápas. Říkám to s trochou nadsázky, ale je to tak.“

A co váš Prognostický ústav?

„Od nás vzešlo několik zásadních nejen ekonomických informací přímo pro Gorbačova ohledně prognóz vývoje v Československu. Před listopadem jsem byl pozván na Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu a setkal jsem se s přesnými dotazy na to, jak asi odhaduji koncovku u nás.“

A řekl jste co?

„Že je tu asi patnáct miliónů lidí, kteří nechtějí pokračovat dosavadním směrem, že chtějí změnu v demokratický systém, včetně západního trhu. A že proti nim je asi dvě stě tisíc členů nomenklatury.

Šlo tehdy všechno podle vašich představ?

„Ne. 19. listopadu mi volal šéf československého oddělení odboru mezinárodních vztahů ÚV KSS docent Krivošejev. Řekl, že jistá část důstojníků našeho generálního štábu připravila akce, které mají už odpoledne vyústit ve stanné právo. Měl to být puč, stanné právo by vývoj a změny u nás znehybnilo.“

Jak reagovali v Moskvě?

„Velení jejich Střední skupiny vojsk na našem území V listopadu 1989 hrozilo vyhlášení stanného práva a vojenský puč dostalo rozkaz ihned se s naším generálním štábem spojit a varovat před podobným hazardem. Mě Krivošejev požádal, abych po své linii udělal totéž.“

Hrozilo tedy, že se sovětští vojáci střetnou s těmi našimi, kteří by stanné právo vyhlásili?

„Spekulovat nechci, ale vím, že od Gorbačova měli striktní rozkaz podobný vývoj nedopustit. Gorbačov se mezinárodně, různými formami, zavázal k tomu, že proces nejen u nás doběhne mírumilovně.“

Vzal jste to vážně?

„Ano. Volal jsem hned Jakešovi, Lenártovi, Fojtíkovi a dalším a sjednal si schůzky. Jakeš se zřejmě lekl a nepřijal mě, Lenárt ano a velmi ochotně. Už o tom věděl, od Krivošejeva, tomu ale nebyla – jak mi řekl – jasná reakce jeho a dalších. Lenárt řekl, že pučisté jsou šílenci a že je to třeba zarazit přes branné oddělení ústředního výboru.“

Občanské fórum už tehdy ale bylo aktivní?

„Jistě, právě z Laterny Magiky ke mně do Ústavu přijel v ten moment Václav Valeš, můj poradce. Kdysi seděl s Václavem Havlem, spřátelili se a právě od něj mi přinesl pozvání na jednání OF. Jenže já nemohl, měl jsem už sjednané ty schůzky. Rychle a aktivně se nabídli, že tam místo mě půjdou Klaus a Dlouhý.“

Ten Dlouhý, co kandiduje na prezidenta a chtěl Poldi Kladno prodat za korunu?

„Ano, a přitom žádnou fabriku v životě neviděl. Já ho vždy považoval za nesmírně bystrého a schopného. Svým způsobem jsem si ho oblíbil. Podrazy nedělal, ale měl vždycky obrovské ambice.“

U řady lidí se ambice po listopadu změnily.

„Právě. Teď máme mafiánskou demokracii, ve které všechno oddřou obyčejní lidé. Nikdo se jich na nic neptá, nikdo je k ničemu nepotřebuje, leda při volbách. Já doufám, že ty prezidentské, příští rok, se snad stanou začátkem něčeho lepšího.“

Opravdu?

„Věřím. K tomu je nutný politik, který situaci pojmenuje a rozvíří. S pevným charakterem, neúplatný, který bude mít čisté ruce i svědomí. Pro mě jím je Miloš Zeman a volit budu jeho. Věřím v lidskou práci, a za ním je. Dokáže lidi přesvědčit.“

Svého času jste si oblíbil i kubánského revolucionáře Che Guevaru.

„To bylo vzájemné. Já na Kubu přijel v roce 1964 jako ekonomický poradce vlády. Spřátelili jsme se. Postupem doby se stal ze zaníceného stoupence Sovětského svazu jeho výrazný odpůrce. I o tom jsem diskutovali v Havaně.“

Například?

„Che byl ryzí intelektuál, miloval Sartera. Jednou si o něm chtěl pohovořit s Chruščovem. Teď budu Che citovat: „A víš co mi ten upocený, smradlavý ruský sedlák řekl? A što takoje Sartro?“ Když se Che vrátil ze Sovětského svazu, říkal mi – to je hrůza, oni jsou sto let zpožděni! A já na to – vidíš, a to ti ještě ukazovali jen to, co je u nich jakžtakž dobré.“ S

Socialismus odmítl?

„Jeho sovětskou formou zcela jistě ano. Vždyť na konferenci Hnutí nezúčastněných v Alžíru v únoru 1965 řekl, že SSSR vykořisťuje země třetího světa stejně jako USA. Poté odešel do Bolívie, kde ho – možná i pod dohledem KGB – zavraždili.“