Tajemná smrt soudce: Měl dvacet jezevčíků, bylo mu jich prý líto...

Soudce Studnička byl podle mnohých podivín. A to především proto, že choval doma na dvacet psů. Jeho soused veterinář ho ale brání. „Nemohu na něj říci špatného slova,“ konstatoval o mrtvém veterinář Zdeněk Petr (48).

Jezevčíci skončí v útulku, Studnička jich měl 20!

Právě veterinář měl nejlepší přehled o jeho pejscích a Blesku upřesnil některé skutečnosti. Soudce neměl 13 psů, jak se uvádělo, ale dvacet! Všichni byli dobře živeni. Dostávali granule a soudce jim i vařil.

Tlupu tvořili jen jezevčíci. Až na dva byli údajně pohodoví. „Před lety v zimě si přinesl dvě fenky, aby prý neumrzly,“ vysvětlil veterinář. Na přemnožené psy, kteří dělali randál, si ale mnozí lidé stěžovali a on to věděl.

Kolega vzpomíná na soudce: Počet psů ho šokoval

Znali se více než dvaadvacet let. Náhlá smrt nejbližšího kolegy proto předsedu šokovala. Předseda senátu krajského soudu Pavel Suchánek vzpomíná na mrtvého kolegu takto...

Jaký to byl člověk?

„Přátelský, klidný, vyrovnaný a bezproblémový. Velký pohodář a příjemný člověk. Nikdy s nikým neměl žádný konflikt. Vždy kolegy s úsměvem pozdravil – ahoj, jak se máš? Byl to prostě správný chlap a kolega.“

A jako soudce?

„Jako soudce byl velmi svědomitý a opravdu poctivý. Studoval spisy a vyhodnocoval důkazy ze všech hledisek, než vyhlásil verdikt. Měl vždy svůj pevný názor, soudcovskou nezávislost a nestrannost. Nebál se rozhodovat a když nabyl přesvědčení o vině zločince, šel tou nejodvážnější cestou k jeho potrestání.“

V soukromí ho ale sousedé považovali spíše za staromládeneckého podivína.

„Nikdy se neoženil. Než mu máma zemřela, bydlel s ní, pak už léta žil sám. Podle mě nebyl na ženské ani na chlapy, nikdy se tak neprojevoval. Prostě neměl zájem o blízký vztah s druhou osobou. Naopak se více věnoval své práci a zvířatům, které měl rád.“

Věděl jste, že choval v domě a na zahradě až dvacet psů?

„Ne a přiznávám, že mě to dost šokovalo. Podle mě tohle není až tak normální. Když ještě žil ve Vratimově, měl dva pejsky a choval křepelky. Přinesl mi jednou jejich vajíčka a ukazoval, jak má puntičkářsky zapsáno, kdy byla snesena.“

Takže připouštíte, že po duševní stránce nemusel být doktor Studnička až tak v pořádku?

„Já ani nikdo z mých kolegů jsme na něm nikdy nic zvláštního nepozorovali. Nikdy se nikomu nesvěřil, že by ho něco trápilo, anebo měl nějaké problémy osobní či zdravotní. Vždy byl trochu uzavřenější, ale to byl celý on. Každopádně vím, že měl svoji práci rád a rozhodně odejít do penze neplánoval.“

Jak si pak vysvětlujete jeho náhlou a podivnou smrt?

„Určitě zemřít neplánoval. Musel by to být momentální zkrat a hnutí mysli, pokud se ovšem jednalo o sebevraždu. Jak Miloslava znám, jsem stejně přesvědčen o tom, že skutečně šlo o nešťastnou náhodu.“