Odhalení Monyové: Za smyšlené příběhy schovávala, jak jí Ingr mlátil

V Kudlance bezbožné se našli její syn Michal a snacha Anna. „Adam a Inka, to jsme my. Chtěla jsem jí to jednou říct a poděkovat jí,“ tvrdí v knize snacha Anna.

V roce 2004, rok po svatbě se svým druhým manželem a vrahem Borisem Ingrem, vyšla z pera Simony Monyové kniha Ženu ani květinou... Popisuje v ní utrpení psychicky i fyzicky týrané manželky. Až o několik let později přiznala své švagrové Daně Urbánkové, že kniha je celá o ní.

„Ta kniha je o mně a Borisovi,“ svěřila se švagrové, která ji vezla na pohotovost s roztrženým koutkem a vyraženým zubem. Inspirace v jejích knihách byla bolestivá a osobní, ale nikdo tomu nevěřil. „Až pak všichni říkali, že to peklo, co zažívala s Borisem, bylo v knihách jasně popsané,“ dodává její první manžel Pavel Strejček.

Začátek jejího vztahu s Borisem je popsán v knize Konkurz na milence. Kapitoly v knize se jen málo liší od skutečnosti, jakým způsobem se seznámila s Ingrem a rozešla s prvním manželem. Naprosto jasně pak o povaze Ingra píše ve své poslední knize Srdceboly. Neúspěšný malíř a hlavní hrdina Adam, který se oženil s úspěšnou spisovatelkou pro peníze, je jeho přesnou kopií.

Také v životě Monyové přibývalo ran a nadávek nejhrubšího zrna a rostly Borisovy dluhy. Monyová za Ingra, stejně tak jako hlavní hrdinka knihy, platila a mlčela. „Dřív bývala plná života, ke konci se ale bála na veřejnosti cokoliv říct, protože věděla, že se jí to doma vymstí,“ dodává v knize švagrová Dana Urbánková.