9°C
Zasáhne Zemi asteroid? Obava je na místě, tvrdí vědci!
Že jsou všechny zprávy o ničivé srážce asteroidu se Zemí jen nafouknutou bublinou? Omyl! Země nemá neprůstřelnou vestu a v nejbližších desetiletích jí reálně hrozí hned několik střetnutí s ohromnými vesmírnými balvany. A šance na ničivé střetnutí je až čtyřtisíckrát větší než šance vyhrát ve Sportce. „Obava z dopadu asteroidů je v principu na místě,“ řekl k tomu uznávaný astrofyzik Jiří Grygar!
Největší obavy v posledních letech způsoboval asteroid s označením 2004 MN4 známý spíše pod názvem Apophis. Vědci se v jednu chvíli domnívali, že asteroid zasáhne Zemi v roce 2029 s vysokou pravděpodobností 1:233. Byl to ale omyl. Podle nejnovějších výpočtů balvan ve zmíněném roce naši planetu mine se stoprocentní jistotou. J
Jenže v roce 2036 kolem Země proletí znova a tam už šance na srážku existuje. „Nebezpečí srážky s Apophisem je však nepatrné,“ říká astrofyzik Jiří Grygar. Pokud se ale přece jenom Apophisu, který má v průměru 270 metrů, podaří trefit Zemi, co se může stát? Následky by byly katastrofální, ať by dopadl kamkoliv. Pádem do oceánu by vytvořil obrovskou vlnu tsunami, pádem na zem zase explozi srovnatelnou s výbuchem hned několika atomových bomb. V obou případech by podle vědců zemřelo až deset milionů lidí.
Půlkilometrový asteroid by vyhladil Evropu
Daleko větší nebezpečí v nejbližších desetiletích představuje asteroid s označením 2007 VK184. Šanci na zásah Země má 1:3030. Sice by neměl tak ničivé účinky jako Apophis, jelikož v průměru měří sotva polovinu. I tak by ale srovnal Prahu se zemí.
V delším časovém horizontu pak představuje největší hrozbu asteroid 1999 RQ36. Ten má v průměru 560 metrů a jeho ničivý účinek by byl schopný vyhladit život v celé Evropě. Zvednutý prach po srážce by navíc způsobil značné globální ochlazení. Lidstvo by se pak ze srážky vzpamatovávalo velmi dlouho. Šance, že v roce 2182 půlkilometrový balvan způsobí celosvětové škody, je 1:3570.
Zachránily by nás atomové bomby?
Jak se před asteroidy ochránit? Jedinou možností jsou v současné době rakety a nukleární bomby. Menší rakety by měly být schopné vychýlit asteroidy o průměru několika set metrů, atomové bombě by pak nemělo dělat problém poslat směrem pryč od Země i asteroid s průměrem přes kilometr.
Všechny státy však tuto metodu odmítají vyzkoušet, takže nikdo nezaručí, že bude účinná. Jedině NASA plánuje kolem roku 2030 vyslat na některý z větších asteroidů lidskou posádku a zkoumat jeho povrch. „Mít v rukávu schopnost odklonit asteroid může být dobrou pojistkou do budoucna. Abychom ji získali, musíme vědět, z čeho je asteroid složený a jaká rizika pro nás představují jeho úlomky, pokud ho něčím rozstřelíme,“ řekl anglický vědec Ian Crawford.
Jak přežít drtivý dopad asteroidu?
Pokud by na Zemi dopadl asteroid s celosvětově ničivými účinky, nemusí být všem dnům konec. V Americe totiž vzniká síť dvaceti podzemních krytů, ve kterých člověk bude schopen přežít jeden rok jakoukoliv globální katastrofu. Není to sice dlouhá doba, ale může to stačit k tomu, aby se člověk mohl relativně bezpečně vrátit zpět na zničený povrch planety.
Jeden kryt od firmy Vivos bude mít kapacitu 200 osob. Ceny za lůžka přitom začínají na v přepočtu půl milionu korun.
Témata:
Související
Nějakou malou představu už máme z Čeljabinsku. Zde šestnáctimetrový kamínek, který se začal rozpadat ve výšce 70 km a rozpadl 32 km kolmo nad povrchem, způsobil tlakovou vlnu, která poničila tisíce staveb více či méně. Vůbec se přitom nejednalo o dopad na povrch, protože pak by tlaková vlna byla doslova ničivá i u tak malého asteroidu. Abychom si takové nebezpečí dovedli aspoň malinko představit, je nutno uvést, že například přímku Ústí nad Labem - Praha urazí většina asteroidů za pouhé 4 se***! Když potom asteroid velikosti Radobýlu spadne takovou rychlostí na zemský povrch, je všechno v okruhu stovek kilometrů vymazáno z mapy a do tisíce kilometrů značně poničeno mohutným tlakovětrem a zemětřasem. Celkem nedávno jsem objevil jeden portál se simulací dopadu asteroidu a zadal parametry toho Čeljabinského. A výsledek? Žádná tlaková vlna na povrchu, žádné škody! Přitom realita byla úplně odlišná a o mnoho horší. Takového portály by se měly zásadně přepracovat a pracovat s reálnými riziky tak rychlého dopadu. Z Tunguzky byl zaznamenán příběh slepého starce, který oslepl při zásahu sibiřského tělesa. Pokud se budeme nacházet někde poblíž nějakého budoucího dopadu, byť jen 100 metrového tělesa, které je 20x rychlejší než kulka z kulometu, zabije nás světelný žár ještě před dopadem tělesa v okruhu desítek kilometrů, a pokud budeme mít to štěstí a budeme v železobetonovém bunkru, ten pak rozmetá tlaková vlna na prášek. To jsou reálné hrozby, žádný výmysl.