Šelmy se vracejí. A nejen ony!

Tedy zvířata, o kterých většina lidí dosud jen četla nebo je viděla v zoo. Někteří novousedlíci k nám pronikají po stezkách, které už od pradávna používali jejich migrující předci, jiným druhům zase při návratu výrazně pomohl člověk.

A třeba šakal obecný si zdejší končiny vybral v rámci svého putování z Balkánu do zbytku Evropy.

Rys ostrovid

Tahle naše největší (samec až 45 kg) kočkovitá šelma opravdu 'vidí ostře'. Myš spatří na vzdálenost 70 metrů, zajíce na 300 metrů a srnu na 500 metrů. Koncem 80. let byl rys uměle vysazen na Šumavě a podle údajů Českomoravské myslivecké společnosti u nás nyní žije asi 90 až 115 těchto šelem. Šumava, Český les i Novohradské hory jich hostí nejvíc, ale myslivci o nich vědí i v Beskydech, Javorníku, Bílých Karpatech a dokonce i v Brdech. Rysy loví hlavně srnčí zvěř a protože ta s nimi neměla zkušenosti, nebála se jich, a šelmy tudíž měly na mnoha místech prostřený stůl. Teď už před nimi srnčí prchá, šelma uloví jen nemocné nebo staré kusy a tak plní funkci zdravotní policie. Rysů u nás bude s velkou pravděpodobností čím dál víc.

Medvěd hnědý

Posledního českého medvěda střelili 14. listopadu 1856 na Šumavě. Byla to samice a vážila 115 kg. Bažantník Václav Špatný z Hluboké ji vycpal a od té doby je k vidění na loveckém zámečku Ohrada. Trvalo to až do srpna 2000, kdy se u nás objevil další medvěd, v Beskydech. Podle toho, jak se choval, byl zvyklý na lidi - možná někomu utekl. Než ho odchytili, stačil za 71 dnů pobytu sežrat jedno tele, 27 ovcí, 239 králíků, 34 slepic, kuřat a krůt a vyplenil nejméně devět včelstev. Teď se v Moravskoslezských Beskydech vyskytuje asi pět divokých medvědů. Bez výjimky se jedná o příchozí ze Slovenska, kde se podle některých ochranářů přemnožili. Staří medvědi vyhánějí ze svého revíru mladé a tak je možné, že medvědi budou v Čechách stále častější.

Los evropský

Lidé, kteří mají chalupy poblíž Lipenské přehrady, žijí s losy doslova za zády. Poprvé se tam objevili asi před dvanácti lety, bylo jich šest včetně dvou mladých. Od té doby se tam pravidelně rozmnožují. Jak zjistili místní hajní, v oblasti dnes žije asi 38 losů. Migrují k Jindřichovu Hradci i na Třeboňsko a přestože jsou k nepřehlédnutí - samec může vážit i 600 kg - málokdo je spatřil. Jsou totiž mimořádně ostražití. Losi jsou typičtí okusovači měkkých dřevin, spásat trávu jim nedovoluje převislý horní pysk. Za den dokážou ujít i několik desítek kilometrů, ale neradi skáčou. V oblibě mají vodu, proto vyhledávají mokřady nebo mělké vodní plochy, kde se s oblibou živí vodními rostlinami.

Vlk obecný

Řeči o tom, že posledního vlka v Čechách viděla Červená Karkulka, už neplatí. Od roku 1994 jsou v Beskydech i západních Karpatech pozorováni každým rokem. Návrat této největší psovité šelmy (samec váží až 50 kg) zcela jistě souvisí se zvyšováním jejich počtu na Slovensku. Vlci v Beskydech ale doplatili na svoji pověst. Stříleli je majitelé ovčích stád, pytláci i rádobymyslivci. Tak se stalo, že už v roce 1997 vlci z kraje zmizeli. Jenomže vlk uběhne za noc i šedesát kilometrů a tak je možné, že se smečky skrytě stěhovaly za potravou po obou stranách hranice. Nyní jich u nás žije 5 až 15. Od roku 1996 se prý občas objeví i na Šumavě, ale nejspíš se jedná o zvířata uprchlá z domácích chovů nebo soukromých zoo v Německu.

Exot: Šakal obecný

Až k Velké nad Veličkou zavítal z Balkánu nezvaný host - šakal. Měl smůlu. Tamní myslivecký hospodář, v domnění, že střílí na lišku, ho v červenci 2000 skolil. Od té doby tam ale žije první stálá populace šakalů u nás. Prý je jich pět až osm a zdejší myslivci je chápou jako předvoj migrační vlny z jihu Evropy, reagující tak na klimatické změny. Šakal může pro naši přírodu znamenat značné riziko, sežere doslova všechno, nemá přirozené nepřátele a naše zvěř ho nezná - nemá tedy vypěstované útěkové reflexy. Šakal zdolá i lišku a rozšiřuje se právě na její úkor. Možná, že výskyt této psovité šelmy (samec váží až 18 kg) u nás hovoří o globálním oteplování víc, než různé statistiky.

Ještěrce dorostly dva ocasy. Čtěte zde!