Dny, kdy vypuklo sopečné peklo

Sopka Krakatoa na rytině ze začátku 19. století (Autor: wikipedia.org)

Autor: psp -

26. srpna 2008

•

15:02

Ve středu 27. srpna to bude přesně 125 let od okamžiku, kdy explodovala sopka Krakatoa. Někdy je označována za největší, ale historie zná mnohem ničivější erupce.

Předzvěstí budoucí katastrofy sopky Krakatoa v Sundském průlivu byl již 20. května 1883 šest kilometrů vysoký sloup stoupající z kráteru Perboewatan. Na konci května však sopečná aktivita ustala. Až do 19. června se odnovila, když se vytvořil nový kráter mezi již existujícími krátery Perboewatan a Danan.

Dne 24. srpna došlo k mohutné erupci, při které mrak popela a sopečného prachu vystoupal až do výšky 27 km. Lodě plující ve vzdálenosti 20 km byly pokryty silnou vrstvou popela a pemzy. K finální erupci však došlo až o tři dny později. První ze obrovských erupcí zazněla v půl šesté ráno a za ní následovaly další tři. Výbuchy způsobily čtyři až třicet metrů vysoké vlny tsunami. Oblak sopečného popela vystoupal do výšky 36 kilometrů a následný spad pokryl oblast v okruhu 60 kilometrů. Spad popílku se však objevil až v New Yorku. Zvuk explozí byl slyšet dokonce do vzdálenosti 3 800 kilometrů.

Kaldera sopky Krakatoa nazývaná Anak Krakatoa (Syn Krakatoy) na satelitním snímku z roku 1992.

Z kaldery sopky Krakatoa roste nová sopka nazývaná Anak Krakatoa (Syn Krakatoy). Na satelitním snímku z roku 1992.

Na následky explozí a přílivových vln zahynulo na pobřeží Jávy a Sumatry až 36 000 lidí. Bylo zcela zničeno 165 měst a vesnic a dalších 132 vážně poškozeno. Z ostrova Krakatoa zůstalo pouze malé torzo a 250 metrů hluboká kaldera (kráter). Celé původní těleso sopky zmizelo.

Výbuch sopky Krakatoa ovlivnil celosvětové klima na několik dalších let. Průměrná roční teplota klesla zhruba o 1,2 stupně a rozptýlený prach ve stratosféře způsoboval v několika následujících letech rudě zbarvené západy slunce.

Krakatoa nebyla úplně nejničivější sopečnou erupcí historie, ale je bezesporu nejznámější. Na Indexu vulkanické aktivity dosáhla stupně 6 - kolosální exploze. To znamená výška sopečného prachu nad 25 km, desítky km krychlových vyvržené hmoty a periodicita jednou za stovky let. Vědci však objevili stopy po erupcích se stupni 7 a 8. U těch se už jedná o stovky a tisíce km krychlových vyvrženého magmatu a stávají se jednou za tisíce respektive desetitisíce let.

Matka vulkánů

Úplně největší explozi zažilo podle vědců území dnešního Colorada před 27,8 miliony let. Sopka La Granita, která je označována jako matka všech vulkánů, při několik týdnů trvající erupci vyvrhla do ovzduší 4 800 kilometrů krychlových magmatu a vytvořila kráter o průměru přibližně 3 600 kilometrů. Od této exploze již La Granita nevykazuje žádnou sopečnou činnost.

Sopka, která zabila 96 000 lidí

Příkladem erupce sedmého stupně je mohutná exploze a následné zhroucení indonéské sopky Tambora v roce 1815. Při této erupci bylo během šesti dnů vyvrženo do vzduchu více než 150 kilometrů krychlových magmatu a mrak sopečného popelu dosáhl výšky 44 km. Zvuk exploze bylo možné slyšet ve vzdálenosti až 1 400 kilometrů. V průběhu katastrofy zahynulo 10 000 lidí a dalších 86 000 lidí zahynulo na následky zraněních a hladomoru. Výbuch vytvořil kalderu o průměru 7 km a nadmořská výška sopky se snížila o 1300 m.

Satelitní snímek sopky Tambora

Konec Minojské civilizace

Explozí sopky, která zničila, celou starověkou civilizaci, je výbuch Thiery (Santorini) v roce 1640 př.n.l. Erupce stupně 6 nesrovnala se zemí pouze bohaté ekonomické a kulturní centrum Minojské civilizace na Krétě, ale vlny tsunami zpustošily i rozsáhlé oblasti v Egejském moři. Obraz zkázy dokončil masivní spad popílku. Naposledy o sobě dala sopka vědět v roce 1950, ale od té doby je klid. V dnešní době je Santorini oblíbeným dovolenkovým cílem.

Skupina Santorini na satelitním snímku

Zkáza Pompejí a Herculanea

Naproti tomu exploze Vesuvu v roce 79 n.l. byla pouze stupeň 5 - náhlá sopečná exploze. Při tomto stupně erupci dosáhne výška sopečného prach do výšky více než 25 kilometrů, je vyvržen do vzduchu objem hmoty v řádech kilometrů krychlových a stává se jednou za stovky let.

Během erupce jejíž přesný popis se zachoval díky římskému občanu Pliniu Mladšímu, který ho v dopise poslal tehdejšímu známému historikovi Tacitovi, byly do vzduchu vyvrženy čtyři kilometry krychlové hmoty, které pohřbily pod třímetrovou vrstvou žhavých hornin město Pompeje. Při vykopávkách na konci 18. století byly Pompeje znovu objeveny. Bylo zde nalezeno na 1100 dokonale zakonzervovaných těl pod nánosy tefry. Město Heculaneum, které leželo blíže kráteru, bylo díky větrům před spadem tefry uchráněno. Jeho obyvatele však zahubil mrak žhavých plynů.

Pohled na Vesuv z trosek Pompejí. Vpravo je patrná Monte Somma

Katastrofa zcela změnila i samotný vzhled Vesuvu, když byla vytvořena rozsáhlá kaldera (dnešní Monte Somma). I v dnešní době Vesuv čas od času zahrozí. Nová erupce by však mohla skončit obrovskou katastrofou. V těsné blízkosti Vesuvu leží rušná čtyřmilionová Neapol.

Výbuch sopky v přímém přenosu

Jedna z nejmohutnějších, ale také nejlépe zdokumentovaných erupcí sopky, se stala 18. května 1980 v americkém státě Washington. Během jediné exploze nejmladší americké sopky Mt. St. Helens bylo vyvrženo do vzduchu 2,8 kilometrů krychlových magmatu a sopka přitom přišla o svůj kuželovitý tvar. V důsledku exploze se zhroutila severní strana sopky a vytvořila se podkovovitá kaldera. Celkově se výška sopky snížila o 1400 metrů.