Nejstarší umělé oko existuje pět tisíc let
Nejstarší oční protéza na světě zřejmě pochází z Íránu a její stáří je odhadováno na 5000 let. Unikátní nález učinil tým italských a íránských archeologů.
Umělé oko našli v pouštní oblasti Íránu v roce 2006. Přitom dosud známé nejstarší oční protézy pocházejí ze 16. století.
Oční náhradu tvoří polokoule o průměru 25 milimetrů, která byla vsazena do levé oční jamky pětadvacetileté až třicetileté ženy z vyšší společenské vrstvy. Její tělesné ostatky ležely v jednom z asi 40.000 hrobů v nekropoli Šahrí Súchtí, která pochází z předindoevropského období a byla součástí takzvaného Spáleného města.
Žena, která byla pohřbena společně se zrcadlem, vykazuje africké rysy a měřila téměř dva metry, což je mezi íránskými ženami onoho období dosahujícími výšky nanejvýš 150 centimetrů naprosto netypické.
Oční protéza byla vytvořena z živice, pryskyřičného materiálu podobného dehtu, smíchané se zvířecím tukem. Na krajích protézy je po malém otvůrku, které s pomocí šňůrky umožňovaly držet oko na místě.
Podle amerického vědce Jaye Enocha z katedry optometrie z univerzity v kalifornském Berkeley jednou z nejúžasnějších věcí na nálezu je, že se jeho tvůrci snažili vytvořit co nejvěrohodnější umělé oko. Byla na něm vyznačena dokonce i duhovka a malé paralelní linky, které napodobovaly vlásečnicové žilky, jež byly vyplněny jemnými zlatými vlákénky. Ostatek byl vybarven bíle.
Žena byla zřejmě kněžka a umělé oko nosila dlouhá léta. Šňůrky pro jeho zachycení totiž způsobily jisté opotřebení kostí hlavy. Enoch soudí, že protéza byla umístěna pod očním víčkem, což muselo být pro její nositelku nepříjemné.
