Lidské oko versus fotoaparát

Oko je nejdokonalejší fotoaparát! Má schopnosti jako foťák s rozlišením až 137 megapixelů. Pro zajímavost - kvalitní fotoaparáty, které jsou dnes na trhu, mají rozlišení zhruba dvacetkrát menší. Proč je lidské oko (téměř) dokonalé? Pomáhá mu mozek. Ten dokáže díky zkušenostem upravovat drobné oční vady, skládat obrazy do sebe. V čem naopak vítězí technika? Vidí to, co je lidskému oku skryté... 1. Stereoskopické vidění oka, ploché vidění fotoaparátu Lidský mozek dokáže složit ze dvou vzájemně posunutých obrazů trojrozměrné vidění, díky tomu vidíme prostorově (proto stereoskopické - složené ze dvou obrazů). Fotoaparát tuto možnost nemá a objektiv vždy vykreslí jen dvourozměrný, tedy plochý obraz. 2. Dynamický rozsah oka a fotoaparátu Dynamický rozsah scény je rozdíl mezi nejsvětlejším a nejtmavším místem fotografie. Určuje se v jednotkách EV (= expoziční hodnota, veličina informující o množství světla vně fotoaparátu). Fotoaparáty mají dynamický rozsah mnohem nižší než oko. 3. Zorný úhel Lidské oko ve spolupráci s mozkem vnímá scénu před sebou hned ze tří různých zorných úhlů. Fotoaparát zachycuje scénu jen z jednoho zorného úhlu daného ohniskem objektivu. Proto všechny předměty zobrazí stejně. Navíc sítnice je zakřivená, zatímco fi lm nebo senzor fotoaparátu jsou ploché. 4. Vyvážení bílé v mozku Oko dokáže propojit fyzikální a 'strojní' vidění oka se zkušeností a emocemi nashromážděnými během života v mozku. Mozek umí napravovat vady oka, dokáže retušovat a doplňovat části scény, dokáže se rychle přizpůsobit měnícím se světelným podmínkám jak z hlediska jasu, tak barvy. Mozek zkrátka ví, že papír je bílý, a signály, které mu posílají oči, upraví na bílou, i když nervy z čípků oka posílají třeba namodralou. Proto nelze jednoznačně říci, co to je bílá. Vnímání bílé se mění v závislosti na tom, jak se mozek podle okolních podmínek přizpůsobil a jak použil zkušenosti o barvách předmětů. Fotoaparát zachycuje barvy sice fyzikálně správně, ale z lidského pohledu špatně. 5. Poznávací funkce vidění I dnešní nejdokonalejší fotoaparáty se ke schopnostem oka (a zejména mozku) jen přibližují. Schopnosti, které má zdravý člověk - dynamický rozsah vidění, schopnost vyvážení bílé, gamut (počet rozlišitelných barev), ostření, noční vidění - zatím technika napodobuje jen zčásti. V některých oblastech ale zase vítězí technika - například makrofotografie, infrafotografie, rentgen, silné teleobjektivy. 6. Schopnost dynamického ostření Žlutá skvrna je místo na sítnici o průměru cca 0,2 až 0,5 mm. Nachází se na ose oka a je to místo, kterým my lidé ostříme. Na 1 mm2 tam připadá asi 150 000 čípků, což odpovídá rozlišení asi 10 000 dpi! Žlutá skvrna slouží k ostrému a barevnému dennímu vidění a vysoké rozlišení podporuje i fakt, že každý čípek ve žluté skvrně má svůj vlastní optický nerv. 7. Pozorovací vzdálenost Očima dokážeme zaostřit na předmět vzdálený asi 20 cm. Tím je dané i maximální zvětšení, které jsme schopni očima dosáhnout. Naproti tomu makrofotografie dokáže zobrazovat předměty z velmi malé vzdálenosti a zvětšit je mnohonásobně. 8. Snímací čas Oko funguje jako kamera a zaznamenává probíhající děj. Každý jednotlivý obraz v oku zanikne za asi jednu třicetinu vteřiny. Fotografie naopak dokáže zmrazit děj ve velmi krátkém čase, například v jedné čtyřtisícině sekundy, nebo naopak nasčítat obraz za dlouhou dobu (v řádu minut). Výsledkem je třeba fotka ulice s jedoucími auty, za nimiž se táhne dlouhá šmouha znázorňující jejich pohyb. Takovou situaci lidské oko nikdy nezobrazí. 9. Spektrální rozsah vidění Lidské oko vidí světelné záření s vlnovou délkou mezi 400 až 700 nanometry. Kratší (ultrafialové) nebo delší (infračervené) vlnové délky již nevidí. Fotografie však dokáže zaznamenat i tato záření. Ultrafotografie i infrafotografie jsou praktické (rentgen, termokamery), infrafotografie ale navíc patří i k oblíbeným hrátkám umělců.