Irena Fuchsová: Živím se jako nápověda

Když se v Činoherním klubu v Praze zkouší nová hra, sedí v první řadě s nápovědní knihou, a když někomu z herců vypadne text, okamžitě mu 'hodí laso'. Irena Fuchsová (57) z Kolína to ale umí tak, že to nepozná ani režisér sedící za ní. V 'Činoheráku ' je už dávno něčím na způsob kolektivní důvěrnice a živé kroniky. A když právě nenapovídá, píše povídky. "Nebýt obrny, která mě postihla ve čtyřech letech, nejspíš bych se stala herečkou, vždyť můj děda s babičkou byli ochotníci," popisuje paní Irena počátek své cesty do budky pod divadelním pódiem. Následky obrny ji iluzí o herecké dráze bohužel zbavily, a tak se začala zajímat o literaturu. Z gymnázia odešla před maturitou, aby se z ní stala účetní, která ve volném čase píše povídky. Po roce ji napadlo zeptat se na práci v kolínském divadle! Tam začala jako uklízečka a šatnářka, pak povýšila na nápovědu, čímž úspěšně navázala na kariéru své babičky. "Nápověda musí být pokorná a hercům musí sloužit. Sama po prknech, co znamenají svět, pošilhávat nesmí," tvrdí nápověda a spisovatelka v jedné osobě. Jenže Kolínu, s nímž je bytostně srostlá a kde žije se svou rodinou, řízením osudu věrná nezůstala. Činoherní klub - můj osud? "Když v roce 1993 stálé divadlo v Kolíně zrušili, dva měsíce jsem v podniku Soja přebírala oříšky a pak několik měsíců lepila kalendáře," vypráví dál. V té době už své povídky pravidelně publikovala v novinách a časopisech. Měsíčně napíše pět až šest povídek a právě teď chystá svou dvacátou knihu Když je muž v lázních. Píše prý jedině tehdy, když cítí lehké brnění v prstech, které jí signalizuje, že námět v hlavě definitivně uzrál. Stesk přivedl Irenu Fuchsovou zpátky do divadla v roce 1994. Tentokrát do pražského Činoherního klubu, kde jako nápověda pracuje dodnes. "Jsem na každé zkoušce, ale na premiéry nechodím, na to nervy nemám. Všem ale držím palce," tvrdí. V 'Činoheráku ' práce nápovědy končí právě premiérou, zdejší profíci jsou totiž zvyklí si v případě 'okna ' při představení text doplnit, byť jinými slovy, sami. A zkoušky souboru a příprava na další divadelní sezonu začínají právě teď!

---

Divadelní 'vejšplechty' podle Ireny Fuchsové Stanislav Zindulka Přišli jsme ze zkušebny poprvé na jeviště. Standa Zindulka si prohlížel jeviště, všiml si šroubu, který vyčuhoval z jedné kulisy, a upozornil na něj. "Tady je nějaký šroub! O ten se zachytí každý talent..." Pak se podíval po jevišti, kde postávali jeho kolegové, a dodal. "Eště štěstí, že tady skoro žádný není..." Petr Nárožný a Marek Taclík "Marku, perete si?" zeptal se jednou svého mladšího kolegy Petr Nárožný. Marek přikývl. "Peru." "A v ruce přepíráte?" "Ne. V pračce!" Petr pokýval hlavou. "Je to těžký?" "Není! Zmáčknete knoflík a je to!" Ale Petra nepřesvědčil. "Kdepak knoflík! Já jsem si na to pořídil to nejdražší na světě. Ženu!" Petr Nárožný a Irena Fuchsová Během zkoušky mi začal blikat displej mobilu. Maminka. Protože režisér Ondřej Sokol dával připomínky, skrčila jsem se a rychle jsem s maminkou vyřídila, co potřebovala. Když jsem se zase narovnala, bylo na jevišti ticho a všichni na mě koukali. Ondřej Sokol, Marek Taclík, Michal Pavlata a Petr Nárožný. Ten po mně mávl rukou. "Má vedlejšák! Napovídá přes mobil na Vinohradech!" Stanislav Zindulka a Bořivoj Navrátil Během zkoušení vzaly Boříka Navrátila záda a musel na pár dnů do nemocnice. Když opět přišel na zkoušku, přišel za ním Standa Zindulka. "Boříku, říkala mi sousedka, vyřiďte panu Navrátilovi, že mi ten pejsek umřel. Tak jsem jí řek, no, já mu to vyřídím, ale von na tom taky není nejlíp..." Leoš a David Suchařípovi Oba se často při zkouškách hádali o texty. Celá hra se totiž skládá z krátkých větiček, které si jsou často podobné, a tak se občas stávalo, že si je 'kradli'. "Tys řekl to moje!" ohradil se jednou Leoš, když zjistil, že nemá na repliku Davida co odpovědět. "No řekl! Protože tys řekl před tím zase můj text!" bránil se David. "Tak jsem musel říct to tvoje!" Ale Leoš se nedal. "Ale tys už před tím řekl to moje!" "Pojďte si to vzít ještě jednou!" navrhl jim režisér Juraj Herz, a tak začali znovu. A opět došlo k tomu, že David řekl jednu větičku místo Leoše. "Tys mi to zase ukrrradl!" Vyartikuloval pečlivě Leoš, tak, jak to uměl jenom on. Všichni jsme se rozesmáli a režisér diplomaticky 'krádeže ' textu ukončil. "Pánové! Ať už to ukradne kterýkoli z vás, pravda je, že to nakonec stejně zůstane v rodině!" Veronika Žilková a Pavel Kikinčuk Zkoušela se scéna s Verunkou Žilkovou a Pavlem Kikinčukem. Jsou jako u vody a Pavel se opaluje na lehátku. Verunka si na něho sedla dřív, než měla. Pavel to nečekal a hekl. "A to teď už na mě padáš?" "Trochu pozdějc, ale zkusila jsem to dřív!" oznámila mu Verunka, spokojeně na něm uvelebená. "Vadí ti to?" Pavel zavrtěl hlavou. "Ne... aspoň jsi mi zatlačila kýlu..." Veronika Žilková Verunka Žilková nám četla z Blesku, jak se zase nějaký chlap přiznal k tomu, že se miloval s muži, i když je na ženy. "Ať už se jdou bodnout!" Pak se po nás podívala a rozesmála se. "Já se asi taky přiznám, že jsem na chlapy!"