Prožil jsem si ve vězení peklo

Hrůzný rok v rumunském vězení. Kvůli smrti odborářského bosse, kterou mu zatím nedokázali. V září 2000 byl zatčen a dlouhé měsíce vězněn. Až po dlouhém roce byl propuštěn z vězení, ale opustit zemi stejně nemohl. Co všechno prožil český podnikatel František Příplata ve vězení v Rumunsku? "Bylo to strašné," říká. Když byl 7. září 2000 zavražděn odborový předák Virgil Sahleanu, byl z toho v Rumunsku poprask. Sahleanu šel tvrdě proti českým majitelům rumunských železáren Tepro. Rok předtím vyvolal vlnu stávek a nepokojů kvůli propouštění i výši platů v podniku. Necelé dva týdny po vraždě odborářského bosse na hranicích Rumunska s Maďarskem byl zatčen český podnikatel František Příplata. Důvod - právě on byl podepsán pod privatizační smlouvou, přestože majitelem železáren se stal podnikatel Zděnek Zemek. A Příplatu záhy policisté uvěznili. Zkušenost to byla úděsná. "Hodně mě ponižovali. Například když mi přišlo jídlo z domova, tak mi ho kradli před očima," vzpomíná smutně. "Musel jsem se dívat, jak mi jeden z těch policistů krade jídlo přímo z balíku a špinavýma rukama si ho cpe do pusy." Přitom vězeňská strava se podle jeho slov nedala pozřít. "Moje maminka by nedala takovou hrůzu ani prasatům - brambory se špinavou slupkou a podobně. To se zkrátka nedá popsat," vypráví. Policie mu dokonce zabavovala psací potřeby, aby si nemohl psát poznámky, zakazovala mu číst noviny a snažila se ho všemožně odříznout od světa. "Téměř každý den mě prohledávali, stále mě kontrolovali, stále mi všechno přehazovali. Své zápisky nosil raději přilepené na těle, aby mi je nesebrali. Brali mi i léky a to jsem měl problémy se srdcem kvůli psychickému stavu, vzali mi i vitamíny, co mi poslali z domova." Přes všechny problémy měl František Příplata štěstí. "Vždycky se našel někdo, kdo se mi snažil nějak pomoci, nebo mě alespoň varovat před nebezpečím," vzpomíná vděčně. Jednou to jeden člověk odnesl. "Byl to spoluvězeň - šéf naší cely. Zastal se mě, když mi sebrali dávku vitamínů. Řekl to vězeňskému lékaři." Nakonec si to jeho ochránce odskákal třemi měsíci prodlouženého vězení. Příplatovi dozorci kradli i další věci. Z balíků se pravidelně ztrácely hygienické potřeby, holení. Jakékoliv pro nás běžné věci, které jsou zřejmě v Rumunsku pro místní dozorce luxusem. Pochroumanému zdraví zadržovaného Čecha pobyt ve vězení rozhodně nepřidal. Kromě psychického nátlaku, kterému byl neustále vystavován, byly hygienické podmínky ve vězení na úrovni středověku. "Nemohl jsem si zvyknout na tu špínu a tu spoustu švábů, kterých bylo všude mraky. Jednou jsem si nechal z domova poslat sprej na hubení hmyzu, a když jsem to vystříkal, tak jsme jich tam smetli celou igelitovou tašku," popisuje příšerné prostředí ve věznici. "Lezlo to všude pod matracemi a tak dál. Pustili nás ven jen vyklepat deky a pak nás zase do toho smradu zavřeli. Ani nebylo možné vyvětrat zápach z toho spreje," dodává hořce. Kvůli své situaci se František Příplata dokonce rozhodl zahájit protestní hladovku. Tím si vysloužil jen další nepříjemnosti a byl umístěn na samotku. "To byla větší místnost s dvojitými mřížemi se čtyřmi postelemi - bylo to v lednu, netopili tam a schválně otevřeli okno, takže tam bylo pod bodem mrazu. Stále jsem si stěžoval, že je tam zima. Dali mi tam tedy teploměr - a ten pořád ukazoval 15 °C. Dal jsem ho schválně do vody, ve které plavaly kousky ledu, takže musela mít teplotu bodu mrazu a teploměr stejně ukazoval 15 °C." Když pak Příplata ukazoval »pokus« s ledovou vodou a teploměrem dozorcům, tak mu bylo »vysvětleno«, že teploměr je v pořádku, jen voda je nějaká divná. "Tak jsem je upozornil, že podle vězeňského řádu tam má být stejně nejméně 18. Pak mi alespoň neotevírali okno." Krátce poté se František Příplata dozvěděl o případu dalších dvou vězňů, kteří se pokoušeli protestovat stejně jako on. Ani jeden hladovku nepřežil. "Když jsem si uvědomil, že tohle přesně by se jim hodilo, tak jsem toho nechal," říká. Pak to ale přišlo. Příplata se doslechl, že je na něj vypsána odměna pět tisíc dolarů pro toho, kdo ho zabije. "To bylo nejhorší období mého života. Měl jsem hrozný strach," vzpomíná. "Jeden spoluvězeň mě upozornil na jednoho člověka, který k nám byl nasazen do cely. Byl to nějaký recidivista. Ten mě měl stále sledoval." Raději kvůli tomu ani nespal, protože i spánek by mohl být v jeho situaci životu nebezpečný. O život mu podle jeho slov ale zřejmě usilovali také sami dozorci. "Mám také problémy s játry a slinivkou. Měl jsem na to dostávat léky. Dozvěděl jsem se ale, že mi ty léky vyměnili za jiné, než mi předepsal doktor," vzpomíná Příplata. Každý den musel brát jednu bílou pilulku, kterou dostával na dlaň už rozbalenou. Dozorce navíc přísně sledoval, jestli ji Příplata opravdu spolkne. "Házel jsem je za košili a pak dělal že to zapíjím. Nechtěl jsem to brát, protože jsem nevěděl, co to mohlo být," říká. Bez ponižování se neobešly ani převozy k soudním stáním nebo do jiných věznic. Podle jeho slov z obyčejné eskorty dělali rumunští policisté grandiózní show pro místní novináře. "Všude byla spousta policistů v kuklách a se samopaly, bylo to opravdu hodně přehnané. Chtěli prostě ukázat, jak strašně nebezpečný jsem člověk," říká s ironií v hlase. "Když mě převáželi do jiné věznice, tak měli všichni okovy - jen já měl speciální, pět centimetrů tlusté s dvaceticentimetrovým šroubem, jako za feudalismu," dodává.. Až v září rozhodl rumunský Nejvyšší soud, že Příplata musí být okamžitě propuštěn na svobodu a další soud rozhodl o tom, že Příplata může volně cestovat. Pak ale následovalo další obvinění - z podrývání rumunské ekonomiky. "Na naší ambasádě mi řekli, že je to komunistický paragraf - to jen dokazuje, že můj případ je politicky ovlivňován," tvrdí Příplata. I když mu u soudu řekli, že může volně cestovat, pravda je trochu někde jinde. "Když jsem chtěl vycestovat, tak mi to místní orgány opět zakázaly s tím, že musí soud vydat písemné prohlášení, že mohu," vysvětluje své další problémy s místními úřady. "To, že už to jednou řekli v rozsudku, je tady každému asi úplně jedno," dodává. Přesto se nezbavuje naděje, že jeho případ bude zdárně ukončen.