Neuvěřitelné: Z kómatu ji probudilo pivo

Mohla být v kómatu dodnes. Nebo už, jemně řečeno, na druhém břehu. Drahomíra Matoušková (46) dostala infarkt. Čtyři měsíce neotevřela oči. Ležela v nemocnici a všem se zdálo, že svůj boj o život vzdala. Pak ošetřující zdravotní sestru napadlo dát jí líznout piva a potáhnout z cigarety. Vždyť pacientka celý život dělala hostinskou a byla vášnivou kuřačkou. Drahomíra se začala probouzet. Její první slovo bylo neslušné. Kdo by také v jejím stavu hovořil spisovně a optimisticky. "Ať říká, co chce, hlavně, že mluví," komentoval zázrak procitnutí manžel Zdeněk (46). Už je to rok, co se vrátila domů do bytovky v Příměticích na okraji Znojma. Ještě je upoutána na invalidní vozík, oči má upřené ke stropu, potřebuje pro jistotu pleny, ale když se jí zeptáte na manžela, odpoví bez zaváhání, že spravuje auta a že ho žádné jiné ženě nepůjčí. A rozesměje se při vzpomínce na to, jak dopadli chlapi, kteří ji při roznášení piva plácli přes zadnici: "Dostali facku a spadli na zem." Mluví občas s pomlkami, někdy těžce hledá slova. Velký pokrok od doby, kdy málokdo věřil, že ze sebe ještě někdy vypraví slabiku. Nezbývá než smeknout O krasavici obsluhující v jedné ze znojemských restaurací se automechanik Zdeno začal před pětadvaceti lety zajímat plánovitě. Seznámila je společná kamarádka. Láska na první pohled. Zanedlouho přišel na svět první ze tří synů. Byli jako stupínky, Drahomíra toužila i po dceři, sama pochází ze čtyř sester, ale nepovedlo se. Lékaři uvedli jako jeden z důvodů pozdějších zdravotních potíží oslabení těla po rychle za sebou následujících porodech či pracovní vytížení. A hlavně kuřáckou vášeň, jejímž důsledkem byly ucpané cévy. "Cigarety nesmím," říká Drahomíra, přestože zapálená petra přiložená k ústům byla stimulací k jejímu návratu do života. "V noci chodila po ložnici, plakala, že je jí špatně," vzpomíná manžel na 13. listopad předloňského roku. Pořád si vyčítá, že ji hned nenaložil do auta a neodvezl do nemocnice. Ve čtyři ráno zachraptěla a oči se jí obrátily v sloup. Snažil se Drahomíru oživovat, procitla, ale v sanitce znovu zkolabovala. "Hotovo dvacet," poznamená k tomu žena dnes. Dočká se polibku, Zdeněk ji vzápětí zkouší z malé násobilky a hned poručí, aby vyplázla jazyk, zamrkala pravým okem, řekla, kdy má svátek... Trénink je podmínkou pokroku. "Hodně partnerů se zpočátku snaží, ale když navštívím pacienta příště, už probíhá rozvod. Toto se vidí málokdy," povídá zdravotní sestra Pavla Červeňáková (39), která se podílela na Drahuščině oživení, a když za ní přijede, vítají se jako dávné kamarádky. "Jsem s ňou od té doby, co jsem se do ní zamiloval," nepřipouští jinou možnost než starost o manželku Zdeněk. V péči mu vydatně pomáhá jednasedmdesátiletá máma Marie. Vdova, která obhospodařuje vlastní dům, každé ráno Drahomíru umyje, postará se o jídlo a dělá jí společnost až do odpoledne, kdy se syn vrací z práce. Pak, že tchyně nedokáží vyjít se snachami. Nechtěla videt smrt i v práci "Napadlo mě to ráno. Říkala jsem si, bývalá hostinská, kuřačka, poslala jsem kolegyni do nemocniční kantýny pro pivo a dala jí ke rtům svou zapálenou cigaretu," líčí Pavla svůj postup. Možná se to může někomu zdát přitažené za vlasy, ale účel světí prostředky. V takovém případě bez uzardění. Tato metoda se odborně nazývá bazální stimulace. Laicky řečeno, pacient v kómatu dostává podněty a na nějaký z nich se časem "chytí". Ať již jde o oblíbenou vůni, chuť, hlasy a doteky lidí, které má nejraději. Nelze vědět předem, co bude osudným spouštěčem, jenž nastartuje vše ostatní. Doslova vše, třeba Drahomíře se během probouzení z kómatu vrátily ženské potíže. Brněnská zdravotní sestra Červeňáková probudila už šest lidí, nad kterými by možná leckdo zlomil hůl. Nechtěla se jen dívat, jak dostávají výživu přes kapačky a jsou na posteli obraceni, aby se neproleželi. "Hlavně, ať mi někdo nezemře pod rukama," přála si pokaždé, když šla do zaměstnání. Snad proto, že ve svých třech letech viděla vlastní sestru a její kamarádku, jak se utopily v řece. "Skočila jsem za nimi, ale začala jsem se topit také. Kolem jel chlap s koňským povozem, vytáhl jen mě a hned zmizel. Dodnes nevím, proč nezkusil zachránit všechny." O manžela přišla před osmnácti lety. "Demonstrativně se chtěl několikrát oběsit a jednou se mu to povedlo," tvrdí Pavla. Příčinou prý byla duševní porucha. Údajně všude viděl chlapy, se kterými mu měla být nevěrná, ačkoliv k žárlivosti neměl důvod. "Lidi kolem mě umírali, asi kvůli tomu jsem něco takového nechtěla zažívat i v práci." Drahomíra Matoušková z Přímětic na kraji Znojma jí přání splnila.