Berlínský hotel láká k návratu do komunismu

Východní Berlín se vrací. Zeď sice nikdo znova nepostavil, ale v recepci jednoho nově otevřeného hotelu se zastavil čas před rokem 1989. Na zdi visí hodiny ukazující čas v Moskvě, Pekingu a Havaně, zdi pokrývají nevkusné oranžovohnědé tapety a spartánský nábytek působí lacině. Manažeři hotelu Ostel hlásí, že mají plno. Nostalgie po dobách dávno minulých totiž v bývalém Východním Německu v posledních letech sílí. Ze zdí se usmívají a významně tváří obličeje tehdejšího politického politbyra. V květnu ožily po osmnácti letech, kdy berlínský hotel oficiálně zahájil svůj provoz. Vznikl ve zdech bývalého paneláku východoberlínské zástavby. S nápadem přišli dva bývalí cirkusáci Daniel Helbig a Guido Sand, kteří zažívali vrchol své kariéry ještě za železnou oponou. Impuls k zbudování ubytovny jim dali přátelé a kolegové, kteří stejně jako oni dva trpí tzv. ostalgií. Tento termín pro tesknou touhu po bývalém východoněmeckém pořádku vznikl složeninou slova nostalgie a ost - východní. Stejně tak název Ostel je složeninou slov ost a hotel. Nábytek pro svůj hotel sbírali majitelé po domácnostech či bazarech, mnohdy nemuseli za nevkusné krabice z dřevotřísky a plastu ani platit. V hotelové hale také vznikla výstava suvenýrů z dob dávno minulých. Mezi nimi nechybějí plastové kalíšky na vajíčka, čokoládová jednomarková mince a dokonce vzácná role NDR toaletního papíru. Nocleh v běžném apartmá ve stylu ze sedmdesátých či osmdesátých let tady přijde na 40 eur. Ubytování v pokoji s lehátky, který připomíná pokoj na pionýrském táboře, přijde asi na 10 eur za noc.