Černý pasažér je pes

Každý den nastoupí do vlaku. Zásadně jezdí bez jízdenky. A přesto ho znovu a znovu »načape« průvodčí, jak si bez zaplacení spokojeně hoví na sedadle na pravidelné železniční lince do Říma. Říkají mu černý pasažér a nad jeho výlety přivírají oči. Hafan si totiž jezdí do Říma pro vyhlášené koláčky k místnímu pekaři. Husky jménem Sadu se stal nejznámějším italským černým pasažérem. Sotva si ráno protře oči, už je celý nesvůj, aby stihl spoj. Udělá nezbytnou očistu a už si to šupe k malému nádražíčku. Denně tak absolvuje jízdu z malého městečka Ostica Antica do Říma, vzdáleného 40 kilometrů. Má k tomu totiž pádný důvod. V hlavním městě se nachází jeho oblíbený pekař, který pro něj chystá ty nejlákavější pochoutky. Přesně v sedm hodin ráno se postaví do fronty a čeká na spoj, kterým dojíždí většina místních do práce. Kromě zmíněného pekaře má ve velkoměstě ještě jednu přítelkyni - paní Adrianu. Ta umí skvěle uvařit výborné nudle. Pokud zbude čas, zaskočí občas pejsek i za řezníkem, ale to musí ještě jednu stanici tramvají, protože jeho oblíbený krám s vuřty leží přece jenom trošku dál od nádraží. Kontroloři jízdenek si už na černého pasažéra zvykli, a přes zákaz psů ve vlaku jeho výlety tolerují. Vždyť pětiletý hafan se už za tu dobu stal stálým zákazníkem italských drah.