Karlovy Vary? Vítejte v Rusku!

Jako první sem z významných Rusů dorazil před třemi stovkami let car Petr Veliký. Údajně se mu ve Varech zalíbilo natolik, že zde nechal postavit jeden z lázeňských domů. Dnes by měl radost. Jeho krajanům patří velká část nemovitostí v srdci města. "Kromě Puppu a Thermalu mají všechno Rusáci," říkají s nadsázkou místní. "Kudá meňá idtí na kalanádu?" ptá se mě u pravoslavného chrámu zbloudilá žena v kožichu na cestu ke kolonádě. Ruština zní odevšad. "Ja tibjé atréžu gólovu," slyšel mladík na diskotéce o možném oddělení své hlavy od těla, když nechtě strčil do svalovce. "Nevadí vám, že je tady tolik Rusů?" odloží Sergej noviny psané azbukou, když si k němu přisednu na lavičku v parku. "Víc nám vadila vaše návštěva v osmašedesátém roce," snažím se navázat přátelský hovor. Vyjádří naději, že se tehdy pokažené vztahy už zlepšily. Bydlí v Krasnodarsku u Černého moře a na zájezd do Čech ho vytáhla manželka. Mají na to, Sergej zdůrazňuje, že není obyčejný manažer, ale "špičkový". Také Moskvanka středního věku čekající na výlet v podobě okružní cesty městem nepatří mezi chudáky. "Jsem tady poprvé, ve Vídni se mi líbí víc, tam jsem byla čtyřikrát." Rusů sem na léčebný pobyt jezdí bezkonkurenčně nejvíc, loni jich bylo třicet tisíc, třikrát více než našinců. Mohou se tady cítit jako doma. Ruské nápisy, jídelní lístky, ceny jako z vtipu o takzvaných nových Rusech: "Koupil jsem si kravatu za tisíc dolarů!" "Co blbneš, já jsem ji o kus dál viděl za dva tisíce." "Zdravstvujtě," vítají vás zpravidla v obchodech na atraktivních místech kolem promenády. "Činčilí kožichy za čtvrt milionu jsou vyprodané, máme kabát z mývala za necelých padesát tisíc korun," povídá prodavačka v provozovně poblíž hotelu Pupp. Zdůrazňuje, že jsou česká firma s českým zbožím, což je prý v těchto končinách výjimka. Rusky musí umět plynule, stejně jako číšníci či hotelový personál. Nejhorší to má asi pingl u pultu plném vystavených čerstvých mořských ryb před restaurací, nabízejte cizinci, že mu ogrilujete ropušici (1400 korun za kilogram). Koupí vše, co chtějí Cara Petra Velikého kdysi následovala do Karlových Varů šlechta, později spisovatelský výkvět jako Turgeněv či Gogol. Za rudé éry přijížděli papaláši, ale i dělníci a kolchozníci, vybavení k procházkám po kolonádě novými tepláky s lampasy. Po pádu socialismu je vystřídali boháči a začali své oblíbené lázeňské město skupovat. "Z devadesáti procent jde o soukromé objekty. Majitelé je mohli a mohou prodávat, komu chtějí," říká mluvčí karlovarského magistrátu Jakub Kaválek. "Za mnohými fungujícími a opravenými lázeňskými domy je ruský kapitál. Proč ne, pokud je to pro město přínosem." "Nebýt Rusáků, půlka Varů spadne," míní štamgast v pivnici Černá Plzeň. Tady nápisy v azbuce nenajdete. "Dávají baráky dohromady a přitom má práci hodně českých firem." To vzbudí nevoli u spolustolovníka: "Nekecej, kolik měst máš krásně opravených, a bez Rusáků." Soužití s nimi komentuje lakonicky: "Když se jim do ničeho nesereš, nechají tě na pokoji." Chlapi také říkají, že Rusové koupí, co si zamanou. Třeba bývalou restauraci i s velkou pláží u rybníka ve vyhlášené rekreační oblasti deset kilometrů odtud. "Odjakživa jsme se tam chodili koupat. Teď si to nový majitel oplotil a čekáme, kdy schlamstne celý rybník." Na druhé straně mnoho Karlovaráků využilo situace, prodalo byty v centru, přestěhovalo se na sídliště a ještě jim zbylo třeba na auto. Špatně koukáš, vypadni! Je to pár let, co do Karlových Varů s necelými pětapadesáti tisíci obyvatel začala létat jednou týdně první přímá linka z Moskvy. Dnes je jich od jara do podzimu pět. Ne že by tady člověk nenarazil na jinou národnost, než ruskou. Mezi hotelovými hosty bez léčebných procedur převažují Němci, jezdí sem hodně Američanů, Izraelců i Arabů. Rusové se tady však ve velkém začali usazovat. Přes třináct stovek jich má v okrese povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, 34 dostalo v posledních deseti letech české občanství. "Bossové sem stěhují své rodiny a chtějí tu mít klid. Prý existuje tichá dohoda, že Vary jsou pro všechny mafie tabu," vypráví barman z vyhlášeného podniku. "Je fakt, že tady dokážou vytáhnout bouchačku, ale to jsou výstřelky, spíš přiopilí z frajeřiny rozkoušou a spolknou skleničku." Výjimkou byl majitel krámku v centru se třemi kumpány. Po několika frťanech vyrýval do stolu nožem svůj monogram, když ho omylem zabral videokamerou pán natáčející veselici v sousedící části baru. Vystartovali po něm, ale do cesty jim vstoupil člen ochranky. Najednou měl pistoli u hlavy, pár kopanců, vražený nůž do břicha. Za dva dny byl pachatel viděn zpět ve svém kšeftu. "Mají město pod palcem. Ale najevo to dávají jen děti boháčů," pokračuje barman. "Takovej machr přijede na diskotéku v mercedesu se dvěma gorilama, ty do něj nechtě strčíš, nebo se mu zdá, že ses špatně podíval, hromotlukové tě popadnou a vyhodí ven. Nedávno přišla jejich parta, že se jim líbí náš stůl, ať koukáme vypadnout. Tak jsme se zvedli a šli pryč." Poklidné, lázeňské, kosmopolitní město. Arabové bydlí v hotelech na patře s Židy, mezi studenty středních škol vynikají v češtině potomci ruských přistěhovalců, za starousedlíka se považuje i třiaosmdesátiletý pan Nikolov, který ve válce prošel s druhou tankovou brigádou od Moskvy do Berlína. Pak sem přijel stavět vřídelní kolonádu a zůstal. "Já jsem slyšela, že Karlovy Vary jsou krásné," usmívá se s kalíškem minerální vody paní Irina z Uralu. "A je to pravda. U nás se ještě říká, že přestože je to ruské město, je tu bezpečně."