Jaký je sen malých uprchlíků?

Žít v normální domě a chodit do školy. Tak prostý je sen dětí afghánských uprchlíků. Pokud se jich zeptáte, čím by chtěli jednou být a jak by měl jejich život vypadat, jsou bezradné. Neznají nic, jen každodenní zoufalé lopotění se za obživou... Rafiullahovi je třináct let a od svých čtyř pracuje jako čistič bot. Spolu se svou rodinou žije v hliněné chatrči v jednom z 43 uprchlických táborů v Pákistánu. Den začíná jako každý jiný. Po ranní modlitbě za úsvitu běží ke kašně u tržiště. Tam se umyje a rozbalí skrovné vybavení čističe bot. Když má štěstí, večer domů přinese 18 korun. Z této sumy živí nemocného otce, matku, dvě sestry a malého bratra. "Někdy nechtějí zákazníci zaplatit a místo drobných dostanu kopanec," stěžuje si Rafiullah a se studem dodává: "někdy chtějí úplně něco jiného než vyčistit boty..." Na trhu před uprchlickým táborem má Rafiullah kolegy. Hamid (12) čistí boty už tři roky. Jeho otec je mrtev a on se musí postarat o matku a sourozence. Abdul (13) pomáhá prodavači nápojů. Za 15hodinovou dřinu dostane 17 korun. Nestěžuje si, dokonce si práci pochvaluje. "Je to mnohem lepší, než když jsem šil u krejčího. Ten mi neplatil nic, protože jsem se u něj učil," tvrdí Abdul. Quadratullah (9) sbírá odřezky kůží u ševce a prodává je jako palivo. Ostatní chlapci sbírají papíry na ulici nebo vyhozené plastikové sáčky, aby je pak znovu prodali. Když se dětí zeptáte, čím by jednou chtěli být, jsou zcela bezradné a udivené. Po dlouhém váhání nakonec Rafiullah řekl: "Až budu velký, tak se možná stanu bojovníkem." Sen mají však všichni stejný. Vrátit se domů, žít v normálním domě a chodit do školy...