Lidožravé žraloky krmil z ruky!

Šílenec, dobrodruh, magor, hazardér, blázen! Ale skvělý podmořský fotograf. Tak se vyslovují kamarádi o Richardu Jaroňkovi (37) z Vizovic na Zlínsku. S vědomím, že jde o život, se vrhá mezi nejnebezpečnější tvory - žraloky bílé, tygří a útesové, aby studoval jejich chování a ulovil unikátní snímky. S filmařem Steve Lichtagem se namlsal v Jižní Africe při focení velkého bílého žraloka bez klece. Nyní se tam skamarádil s dalšími lidožrouty - tygřími žraloky. Potápěl se v Indickém oceánu pod městem Durban. "Zase jsem se do nich zamiloval. Zažil jsem vrchol hrátek se žraloky. Víc už neexistuje. Lákali jsme je na shnilé maso. Jak přijede jeden, do pěti minut jsou tam další. Naráz tam bylo přežralokováno, 30 útesových a devět tygřích od tří do čtyř metrů. Něco neskutečného," líčil dobrodruh. "Zkoušel jsem, co si mohu dovolit - doteky na ploutev, na tělo. Vrcholem bylo, když jsem ho chytil za čumák a otevřel mu pod vodou tlamu. Byl to teda adrenalin! Jak něco měkkého cítí, začne chňapat. Důležité pak rychle před tlamou uhýbat," vyprávěl. Rozhodl se riskovat a jít do absolutního extrému. Přímo před čumákem žralokovi mával velkým tuňákem. "Tady šlo o život. Když si kontrolujete jednoho, nemáte čas na ostatní. Uhlídat stačíte ještě tak čtyři, ale 30, to je moc, navíc třeba útesový je rychlý jak torpédo. Když se rozjede, nestíháte uhýbat. "Moje" žraločice ale tuňáka nechtěla, tak jsem jí ho narval do čelisti. Ve vteřině ho rozsekala. Jak trhla, potrhal jsem si o kosti ruku, crčela ze mě krev," popisoval šokující zážitky. "Druhý den se další žralok rozjel přímo proti mému břichu. Nestačil jsem reagovat, abych před něj strčil kameru. Musel jsem ho odstrčit rukou. Vyrval by mi vnitřnosti. Hlavou mi neprojela myšlenka na smrt, ale na tu ostudu. Než Jaroněk stačil udělat fotku, žralok ho sežral! Zatím mám skvělou dohodu s Neptunem," poznamenal s úsměvem. Je přesvědčen, že žraloci nejsou nemilosrdní zabijáci bez rozumu a s IQ nula. "Vyvíjeli se 30 miliónů let a vědí, co dělají. Jsou dokonalí. To, že se zakousnou, je jasné. Hraje u nich roli zvědavost. Vědí, jak vypadá jejich potrava. Člověk je pro ně ochutnávka. Ochutná a jede pryč," tvrdí dobrodruh. Myšlenku, že by okoštoval právě jeho tělo, neřeší. "Když to přijde, tak to přijde," konstatoval. Testoval, jaký čas potřebují tito savci k ochutnávce, když jste v jejich "polévce". Po půlhodině kroužili v pětimetrových kruzích. Po hodině byli agresívní. "Uzavřeli mě dole, nahoře i na boku. Nemohl jsem k hladině. Rekord jsem měl 1,5 hodiny. To už šlo o život. Doslova se pak probíjíš mezi nimi nahoru. Budu se ale za nimi vracet znovu. Chystám knížku a neznám mnoho odpovědí. Proč se tolik žraloků soustřeďuje jen v této oblasti? Proč jsou to všechno jen samice a téměř stejně velké. Mám je rád. Je to s nimi jednodušší než se ženskými. Člověk je nemusí ukecávat, připlují samy a hlavně není třeba dlouze nic vysvětlovat," smál se Richard.