Eva & Vašek. Továrna na prachy.

Nejsou prý na pódiu od toho, aby si lidé v sále sedli na zadek a poslouchali s otevřenou pusou. "Někdo hraje proto, aby byl obdivován, a ve chvíli, kdy není, říká si: Co to je proboha za publikum? Ale já su bavič a toho znervózní, když hraje a lidi se nepřidají," říká Vašek Ševčík (52). "Máme štěstí, že jsme koníčka a práci spojili dohromady. Hned vidíme výsledek svého snažení. Vidíme kolem sebe smějící se, tančící lidi," doplňuje ho Eva Dvořáčková (35). Vašek si nedělá nic z posměváčků, kterým muzika známá z teleshopingu nabízejícího "příjemně strávené chvíle s duem Evou a Vaškem" nejde pod nos, a závistivců, kteří neradi vidí cizí dobrý kšeft. "Člověk se musí srovnat sám se sebou a nesnažit se okolí přesvědčovat o tom, jaký je." Odkud sny přichází... Čtvrtek Vídeň, pátek Bořetice, sobota Radovesnice. Koncerty jsou naplánované na rok dopředu. Zastihnout Evu s Vaškem není jednoduché. "Tak kam za vámi zajet?" dohadujeme se po telefonu. "Víte co, přijeďte za námi do Klepačova, večer hrajeme v Kotvrdovicích," navrhuje nakonec Vašek. A tak po pár dnech parkujeme před rozestavěným domem na okraji Blanska. Pod jednou střechou tam je všechno, o co se tihle dva podnikaví lidé zajímají. A není to jen hudba... Koncert začíná až za dvě hodiny. Eva s Vaškem nás vítají ještě v domácím. Nabízejí, že místo tradičního rozhovoru můžeme nakouknout pod pokličku rodinného podniku, kde se "uvařila" třeba i jejich asi nejpopulárnější písnička Bílá orchidej. Začínáme v projekční místnosti. Je podivně hluchá, ale muzika, kterou Vašek vzápětí pustí, se line odevšad. "To dělají tyhle akustické skříně," otevírá jednu z nich. "Upravují zvuk v místnosti, stojí jen o dvacet procent víc než obyčejný nábytek," nezapře šikovného obchodníka. Vtip skříně asi neocení pořádkumilovné hospodyně. Čím různorodější věci do ní nastrkáte, tím je akustika lepší. A zvuk je to, co chce nyní Vašek vylepšovat na svých nahrávkách. Všechna muzika "Eva a Vašek" se přehrává na vícekanálový zvuk 5.1. Do lepších šatů se písničky převlékají o patro níž. "Moje matička, když mě..." rozléhá se po studiu. Zrovna se nahrává klarinetový doprovod. Rodinný podnik, ve kterém pracuje deset lidí, vyprodukuje vše, od písničky až po firemní víno nebo čepice. Původně firma sídlila v Blansku, pak se ale Eva s Vaškem přestěhovali kvůli nájmu do vlastního. Všemu velí David, syn Vaška z prvního manželství. A co chystají nového? Na podzim by měl jít v televizi nový spot. Lidovky, které duo zpívá v Kotvrdovické hospůdce. Sestříhá se z už natočených materiálů a zaplatí ho firma, která má na pět let zakoupená práva na některé nahrávky E&V. "Nejdůležitějšími příjmy nejsou koncerty a hudba," uzavírá Vašek. "Koncerty a výrobu hudebních nosičů dotujeme z komerce. Navíc prodej snižují možnosti kopírování nosičů," posteskne si. Hospůdko, hospůdko malá... Vyrážíme na vystoupení. Parkoviště před Kotvrdovickou hospůdkou se zaplňuje už hodinu před začátkem. "Chtěl bych, abychom vytvořili něco takového, jako byl dříve pořad Sejdeme se na Vlachovce," zasní se Vašek. Zaměstnanci, které jsme potkávali přes den ve firmě, se nám proměnili před očima. Jsou z nich číšníci a servírky. Místa v sále pro 180 lidí jsou dávno dopředu rezervovaná. "České Budějovice! Benešov! Tábor!" překřikují se na úvod hosté, když se Eva ptá, odkud přijeli. Za muzikou svého srdce vyrazili senioři, ale i mladé manželské dvojice s dětmi. Parta z Drnovic má jasno: "Kde je pro nás jaká zábava? Kam se máme chodit bavit?" říkají postarší chlapi. Už při první písničce se od stolů zvedají tancechtivé páry. Některé "protrsají" celý večer. Eva s Vaškem mi z hlavy vytahují písničky, které tam byly kdoví jak dlouho zasunuté. "Pionýři, pionýři, malované děti. Nasedají do lodiček, jako šipka letí, letí...Vy to taky znáte?" Usměje se na mě starší paní, když vidí, že si taky pobrukuju. "Beskyde, Beskyde..." "To musíte umět, hlavně vás to ale musí bavit," říká později Vašek k tomu, jak dovede roztočit stovku lidí. Eva je ale naopak dovede ztišit. První tóny písně Vzpomínky a rozbouřený taneční parket se vytratil ke stolům, v sále je úplné ticho. Některým babičkám se po tvářích koulejí slzy. A pak už jen: "Vážení přátelé, dnešní vystoupení končí." Eva s Vaškem ještě chvíli klábosí, pak sbalí dárky a míříme k autu. "My bychom mohli žít jen z těch darů," směje se Eva a nabízí mi koláčky. Dnešní bilance: perníkové srdce a mluvící papoušek. Vracíme se do Blanska. Ančo, Ančo, ty se nevdáš... Eva s Vaškem mě ráno zvou na snídani. Stůl zdobí kytice od fanoušků. "Všichni se ptají, jestli jsme sourozenci," směje se Eva, "Tak odpovídám: Ne. Máme dvouapůlletou holčičku." Evička, která s rodiči jezdí po celém světě, je teď u babičky. Vašek vypočítává, co všechno umí. Chtěl by, aby dcera aspoň první roky nechodila do školy a učila se doma: "Já bych učil matematiku a Eva přírodní vědy. Zpívat už umí." A Eva dodává: "Vašek je fantastický táta, kdyby mohl kojit, tak snad i kojí." Prostě rodinná idyla. Proč tedy nejsou manželé? "Razíme heslo, že jsme spolu, protože spolu chceme být. Někdy to ten papír lidem zkazí. Jedna strana si pak začne něco nárokovat. Má pocit, že na to má glejt," říká Vašek, který už jednu rodinu měl. O tom, že se jejich profesní vztah změnil v partnerství, se dlouho nikde nešířili, takže když Eva před třemi lety rodičům řekla, že je těhotná, zajímala se její maminka: "S kým?" Dohromady ale dala dnešní "Bílou orchidej" právě ona. "Já jsem ale Vaška viděla dva měsíce před tím, než nás mamka seznámila. A líbil se mi moc, padl mi do oka hned poprvé," vzpomíná Eva. Bylo jí osmnáct, studovala na konzervatoři v Brně operní zpěv. Není jí líto, že neskončila v operní síni? "Nelituju toho. Baví mě muzika, kterou dělám." Prostě někde ve hvězdách bylo napsáno, že Vaškova kapela najde dobrou zpěvačku a že s ní pak Vašek bude zpívat dalších... "No, teď je to sedmnáct let." "Žijeme si svůj život. Lidi si myslí, že nás změnily peníze, já už od patnácti hraju ty samé písničky. Jen jsem je tenkrát hrál tady po vesnicích a teď se prostě okruh posluchačů rozšířil," dodává Vašek.