Makak přiletěl z Londýna

Děčínská zoologická zahrada se rozrostla o samečka makaka chocholatého, na kterého už čeká půvabná samička
Skupina primátů v Zoo Děčín se rozrostla. Až z londýnské zoologické zahrady k nám totiž přicestoval pětiletý sameček makaka chocholatého. Přiletěl sem s důležitým úkolem - rozšířit řady tohoto ohroženého druhu opic. Čeká tu na něj samička, která by se měla stát jeho partnerkou. Nebude však jedinou, protože v dohledné době k ní ještě přibudou další dvě samičky z anglické zoo v Marwell. Makaka z Londýna přiřadil do Zoo Děčín koordinátor EEP (Evropských záchovných programů). Hlavním cílem EEP je dohled nad chovem a nepříbuzenským rozmnožováním ohrožených druhů zvířat v evropských zoologických zahradách. Zoo Děčín do této doby vlastnila pouze 2 jedince makaků chocholatých, kteří ale byli v příbuzenském vztahu. Původní děčínský sameček brzy pocestuje do Zoo Marwell, aby tam i on (stejně jako samec z Londýna) oživil krev chovu. Makakové chocholatí žijí v indonéských deštných pralesích. Najdeme je na Borneu i Sulawesi. Živí se jako většina primátů rostlinnou i živočišnou potravou. V jídelníčku převažují velmi výrazně plody pralesních dřevin, které doplňují květy a listy. Potřebu bílkovin řeší pojídáním drobných členovců, larev nebo v malé míře i nevelkých obratlovců. Makakové žijí ve velmi početných tlupách. Přes den hledají potravu, věnují se očistě, vybírání parazitů ze srsti jiným členům skupiny, sociálním kontaktům nebo odpočívají. Makakové chocholatí mají oproti jiným druhům makaků mnohem mírnější povahu. Právě pro svoji mírnost byli v 60. – 80. letech 20. století často využíváni jako pokusná laboratorní zvířata. Hrozí černým makakům v současnosti nějaké nebezpečí? Pomineme-li přirozené nepřátele, kterými jsou krajty, vše ostatní si na svůj vrub zase zapsal člověk. Dodnes místní obyvatelé loví makaky jako oblíbenou kořist s chutným masem a pro kožešinu. Osudným je pro tato zvířata i vypalování a kácení deštného pralesa. Odborníci tvrdí, že pokud se pro záchranu makaků nebude nic dělat, může tento druh do pětadvaceti let zcela vyhynout.