Národ sebevrahů

V průměru sto Japonců denně ukončí svůj život sebevraždou. Muži se věší nebo skáčí pod vlak, ženy se topí nebo tráví...
Minulý rok došel počet sebevražd v Japonsku číslu 31 975. Pro Japonce jsou toto čísla povzbudivá, protože oproti předchozímu roku to je o 1 091 méně.
Stále však připadne na jeden den sto sebevražd. Přitom je Japonsko jednou ze společností, která oplývá největším blahobytem a pokrokem. Japonci neumírají na nemoci, hlad nebo následkem přírodních katastrof. Zkrátka nemohou déle snášet tuhou kázeň a přísná pravidla, která vládnou jejich společenskému životu. Navíc jim jejich kultura nedovoluje o svých pocitech mluvit.
Nečastějšími příčinami sebevražd jsou deprese, povětšině způsobené vnějšími okolnostmi, jako je například ztráta zaměstnání. Deprese je možné v této době léčit pomocí různých léků i na přírodní bázi, v Japonsku je však většina těchto medikamentů zakázána. Navíc japonské zdravotnictví neuznává psychické problémy jako jsou deprese za vážný zdravotní problém.
Většina sebevrahů jsou muži (asi 71%), svůj život ukončí v tichosti a soukromí. Svou roli v počtu sebevražd hraje bezpochyby japonská tradice, kde muž nemůže ukázat slabost. Než svou slabost projevit, svěřit se další osobě s trápením, volí proto japonští příslušníci "silnějšího" pohlaví sebevraždu jako přijatelnější způsob řešení nepříznivé životní situace.
V Americe dojde ročně přibližně ke stejnému počtu sebevražd, Japonců je však 126 miliónů ve srovnání s 257 milióny Američanů.