Ivetka: Neumím jíst! Ale učím se...
Ivetka Řeháková (2,5) se narodila se vzácnou vadou - chybí jí jícen. Holčička je vyživována hadičkou do střeva
Na první pohled vypadá malá Ivetka Řeháková (2,5) z Veselí nad Moravou jako všechny ostatní děti. Vozí panenky v kočárku, vaří jim a směje se zvířátkům na obrázku. Vše se změní v okamžiku, kdy uvidí lžičku a talíř. Propadne zoufalému pláči a utíká pryč. Důvod? Narodila se jako jedno z mála dětí, kterému v těle chybí jícen. To znamená, že téměř nemůže jíst a "krmí" ji hadička! To, že Ivetka nebude zdravá se její rodiče dozvěděli ještě během těhotenství. "Ivetka se musela narodit o pár dní dřív než byl termín porodu. Protože neměla vyvinutý jícen, nemohla polykat plodovou vodu. Ta tím pádem neměla kam ubývat a mně tak hrozilo prasknutí dělohy," začíná vyprávění maminka Ivety Monika Řeháková (28). Hned po porodu se Ivetka musela podrobit první operaci. Tehdy vážila 2,5 kg a na světě byla pouhých sedm hodin! První měsíce života byla Ivetka krmená pouze hadičkou zavedenou přímo do žaludku. "Tím, že normálně nejedla, došlo u ní k vymizení polykacího reflexu. Všechno co vzala do pusinky vyplivla pryč nebo vyzvracela," vzpomíná maminka. V té době také měla vývod ven z krku, který jí do sáčku odváděl sliny. Polykat se začala dívka učit zhruba v deseti měsících. "Zkoušela jsem ji různým drážděním donutit, aby polkla sliny. Když se to povedlo, přidala jsem pár kapek čaje ze stříkačky," vypráví dál paní Řeháková. O další jídlo si Ivetka "řekla" sama. "Byly jsme v nemocnici a přišel za námi na návštěvu Ivetin dědeček. Vybalil si bagetu a Ivetka na ni začala ukazovat. Ulomila jsem jí kousek. Sice nevěděla co s tím, ale bylo to její první jídlo v puse," vysvětluje maminka a dodává: "Ivetka vlastně může jíst všechno, ale neumí to. Ze sladkostí jí lentilky, které se jí samy v puse rozpustí." Lékařům se podařilo propojit pahýl po nevyvinutém jícnu se žaludkem, který byl zčásti vytažen do hrudníku tak, aby byla dívka schopná trochu jíst. "Je to hrůza. Polykat sice už umí, ale jídlo dokáže držet v puse i několik hodin, než ho polkne," říká paní Řeháková. Mozek Ivetky neumí reagovat na signál, že má prázdné břicho a že se musí najíst! A jak tedy jí? Polkne pár lžic rozmixovaného jídla. Umí také sníst kousek rohlíku, ale i to je na pokrytí energie málo. Musí být uměle přiživována. "Ivetka má zavedenou sondu do tenkého střeva. Každý večer ji na ní musíme napojit a tak získává všechny potřebné živiny a tekutiny," říká maminka. Co na to Ivetka? Když na hadičku ukážete, řekne: "To je moje "bebí"." A co s Ivetkou bude dál? Buď ji čeká další operace, která bude znamenat posunutí žaludku, nebo, jak rodiče doufají, začne holčička sama jíst!
Žije s přerušenou trávicí soustavou Nevyvinutí neboli atrézie jícnu je vada, se kterou se u nás narodí 14 až 18 dětí za rok. Jde o postižení, při kterém je trávicí soustava v místě, kde má zdravý člověk jícen, přerušená. Bez lékařského zákroku není možné, aby dítě přežilo. "Operace je nutná v rozmezí několika hodin po porodu. Dítě totiž nemůže polykat a hrozí, že se zadusí vlastními slinami, nebo šťávami," vysvětlil Blesku zkušený dětský chirurg. Průchodnost trávicí trubice se po narození zkouší sondováním. Pokud se u dítěte atrézie jícnu potvrdí, zvládne zkušený tým jednou dvěma operacemi novorozence zachránit tak, že v budoucnu vede "normální" život. V horším případě je dítě operováno několikrát, je podvyživené a v životě je velmi omezené. Třeba tím, že nemůže chodit do školky.
