Na trhák za 40!

Nad vesnickými biografy se smráká. Kde jsou ty časy, kdy promítaly jako o život. Vstupenka stála tři koruny (v nejhorším případě pět), a pokud se náhodou jednalo o film z nepřátelské kapitalistické ciziny, fronta svátečně oblečených občanů se táhla od kina až k národnímu výboru. V poslední (jedenácté) řadě seděla venkovská mládež a strašně dupala a řvala, kdykoli se Belmondovy rty přiblížily na deset či méně centimetrů k ústům krásné Claudie Cardinalové. Před mládeží seděli důchodci a jakmile se ozvalo dupání a řvaní, nesouhlasně syčeli. Důchodci cucali hašlerky, mládež šustila pytlíky se slanými brambůrky. Během promítání se filmový pásek přetrhl zpravidla jen asi dvaadvacetkrát, ale většinou se to nějak slepilo a jelo se dál. Nebo zas nešel zvuk, filmové postavy otevíraly ústa naprázdno a mládež v hledišti dupala a řvala. Vzhledem k tvrdým dřevěným sedačkám všechny diváky po skončení projekce strašně bolel zadek. To už je všechno pryč. Ačkoli úplně všechno ne, nějaké to venkovské kino nám naštěstí ještě zůstalo. V obci Nový Hrádek na úpatí Orlických hor jedno takové mají. Promítá jedenkrát za měsíc, o prázdninách dokonce jednou za čtrnáct dnů. Už jedenatřicet let ho provozují manželé Martínkovi. Pan Martínek promítá, paní Martínková bývala vedoucí kina až do doby, kdy ji označili za osobu antisocialistickou a antisovětskou, neboť biograf údajně nenabízel požadovaných třiatřicet procent filmů ze spřátelených socialistických a lidově demokratických zemí. Vše vyvrcholilo tím, že se Marie Martínková ze všech sil snažila sehnat úpadkový kapitalistický film Letiště, namísto aby zprostředkovala vesnickému publiku něco hodnotného, například sovětský film Naše dopisovatelka. Byla tudíž sesazena z funkce, ale směla si udělat promítačský kurs a promítat. "Dneska už jsem zase vedoucí," říká s pousmáním. "Ale jsem i pokladní, uvaděčka, šatnářka, zalévám kytky, uklízím. Muž otrhá vstupenky a jde promítnout. Mašiny jsou třicet jedna let staré, jsme rádi, že drží. Jsme historické kino. Promítač z filmu mnoho nemá, je tu rachot a spousta práce. Když chci nějaký film doopravdy vidět, třeba můj zamilovaný Hříšný tanec, musím si jít sednout dolů." Premiérové snímky kino v Novém Hrádku samozřejmě nedostane, lépe řečeno promítají se tu až tehdy, kdy už je kdekdo zhlédl v blízkém Náchodě, Novém Městě nad Metují či v Dobrušce. "Dřív chodila spousta mladých, chodili se do kina muchlat. Teď už jako by se nepotřebovali schovávat, jsou venku po lavičkách. Taky důchodkyně dřív chodily. Ty pomřely. Lidi jsou bačkorový, mají videa. Ale na videu jsou scény ve tmě úplně černý," soudí Marie Martínková. Ačkoli se do kina vejde dvě stě dvacet šest diváků, promítalo se už i pro šest. Zato na americký film Star Wars: Epizoda III přišlo úctyhodných třicet devět diváků. Tržba činila 1521 korun, zapůjčení filmu ovšem stálo 1785 korun. O americký snímek Jeho fotr? To je lotr! projevilo zájem čtrnáct nadšenců. V pokladně biografu zanechali 546 korun, jenže biograf musel půjčovně zaplatit 1428 korun. Z toho vyplývá, že pokud by někdo hodlal provozovat venkovské kino a doufal, že na tom pohádkově zbohatne, tak nezbohatne. "V sobotu nosím ven vývěsku, aby lidi, co jdou nakupovat, viděli, že se hraje," říká paní Martínková. "Obecní rozhlas nemáme, ampliony byly rezatý a odešly. Paní učitelka nám tři měsíce předem slibovala, že přijde na Horempádem. Nepřišla. Loni zas lidi slibovali, že se pohrnou na film Stepfordské paničky. V roce 2004 jsem je nedostala, až v lednu 2005. Nepřišel nikdo." V místnosti sousedící s promítací kabinou se překvapivě nalézá stojánek na noty. "Muž tady hrával na trubku," vysvětluje paní Martínková. "Samozřejmě v době, kdy se nepromítalo." Pak vzpomíná, zda do zdejšího kina chodí či chodili svérázné figurky neboli podivíni: "Bejvávalo. Chodil takovej jeden, ten tady halekal, radil hercům, lidi si na něj stěžovali. Vždycky už přišel posilněnej. Figurka obce. Nekrad, v životě nikomu neublížil. Už je po smrti." Poetický bijásek loni v listopadu oslavil třicáté narozeniny. Při té příležitosti se malovalo a proběhl večer s dechovou hudbou. Sem do kina se rovněž chodí volit, hrají tu divadlo ochotníci, kouzelník tady tahal králíky z klobouku. Pouze plesy (myslivecký, hasičský a sokolský) se odehrávají v blízké sokolovně, neboť v kině mezi sedačkami by se tančilo poměrně dost špatně.