Hodiny na dně vzdorují času

Tma. Ticho. Chlad. A také džbánky, keramické hrnky nebo zrcadlo. Zatopený lom na Vysočině ale ukrývá i mnoho dalšího. Třeba popel zemřelého potápěče. Temný kus vodního světa se stal místem, kde ti, kterým byla nevyzpytatelná voda v různých částech světa osudnou, budou mít navždy klid. Právě tady začaly jejich první potápěčské krůčky. Dnes, hluboko pod hladinou, po nich zůstává tichá vzpomínka. Vstup do lomu je přísně zakázán. Všude okolo se totiž těží kámen. A bezpečnostní složky konečně uznaly, že průmyslová trhavina nemusí sloužit jen k jeho dobývání. Blesk však má možnost nejen vstoupit do střežené zóny, ale i ponořit se do chladné vody. Ještě před několika minutami se rtuť v teploměru nad hladinou pohybovala okolo třicítky. Teď, v hloubce 20 metrů, počítač na zápěstí ukazuje jen deset stupňů. Viditelnost je maximálně dva metry. Stačí však nepatrný pohyb ploutví a obklopí vás neproniknutelná tma zvířených usazenin. Pro potápěče to jsou paradoxně ideální podmínky. "Kdo projde výcvikem v takovém lomu, toho pak v moři už nemůže takřka nic zaskočit," tvrdí jeden ze zdejších instruktorů potápění. V několika metrech pod hladinou míjíme na stěně náhrobní desku. Potápěči se sem, do "rodné" vody, vracejí prostřednictvím svých kamarádů i po své smrti. A nezáleží na tom, v které části světa vydechnou naposledy. "Pod kamennou sutí je zatavené pouzdro s popelem dalšího kamaráda. Má tam klid," říká bezprostředně po vynoření další z potápěčů. Místo posledního odpočinku mrtvého kamaráda ale neprozradí. Do jeho světa nikoho nepustí. Potápěči mají vytříbený smysl pro humor. Vždy o Vánocích se na dně zatopeného lomu objeví krásně ozdobený vánoční stromek. Hrnky, džbánky a keramické zvonky nepatří místnímu vodníkovi, ale potápěčům, kteří je dolů zanesli. Čas pod hladinou plyne úplně jinak. To jako by se snažily říct i hodiny připevněné na skalní stěně. Mnoho z těch, kteří se dotkli nohama dna tohoto lomu, se je snažilo správně nařídit. Staré nástěnné hodiny však skutečnému času vytrvale vzdorují.