Věštění nejsou jen karty!

Chcete vědět, jakou náladu bude mít zítra váš šéf? Plánujete důležitou schůzku? Zajděte za věštkyní. Ivana Vondráková (40) z Prahy není skoupá na slovo a pro případ, že byste si něco z toho, co vám řeknou karty, čísla nebo mince, nepamatovali, si s sebou můžete vzít i diktafon a všechno si nahrát. A že se dozvíte něco, co vás nenapadlo ani ve snu, si můžete být jistí! "Jestli mě to baví?" "Baví" je slabé slovo!," říká Ivana Vondráková, která ovládá hned několik způsobů věštění najednou. Kromě obvyklých karet a stále více rozšířené numerologie se zabývá i věštěním z mincí. Věštit se dá s jakýmikoliv mincemi - podmínkou je pouze to, abyste měli pohromadě deset stejných. Pak se všechny polepí čísly od jedničky do desítky a taháte si z nich celkem třikrát. Co jednotlivé hodnoty znamenají, si pak přečtete v knize pojednávající právě o tomto způsobu věštění zvaném šen-šu, starém asi dva tisíce let, které je ve východní Asii jedním z nejdůležitějších. "Je to bezvadné hlavně pro ty, kteří se chtějí zamýšlet nad několika možnými významy," osvětluje Ivana u nás zatím nepříliš známý způsob věštění. Co ji ale vlastně k "povolání" věštkyně přivedlo? "Vzděláním jsem zdravotní sestra i učitelka, ale všechno začalo až v době, když byl můj nejstarší syn malý a měl těžké astma. V osmi letech užíval šest léků třikrát denně. Bez léků na trávení se ani nenajedl. Lékaři mi bezradně říkali, abychom se přestěhovali na Kanárské ostrovy. Naštěstí jsem ale dostala kontakt na vynikající léčitelku, s jejíž pomocí se náš kluk postupně uzdravil. Dnes už se u nás v rodině ani jinak neléčíme," říká Ivana. A k astrologii, kartám atp. byl pak už jen krůček. "Jsem jen služebnice, zprostředkovatelka informací, které se k lidem, co je hledají, dostanou skrze mě. Je krásné zkoumat, jaké úkoly si kdo v životě vytýčil - a to ještě dávno předtím než se narodil, a pomoci mu najít řešení, jak se jich zhostit co nejlépe. A také mě zajímá, jak a kde člověk vyrůstal, to nás totiž také ovlivňuje víc, než jsme ochotní si běžně připustit. Co jsem si třeba ověřila už mockrát? Když někdo vyrůstá s dominantními rodiči, buď zůstane v jejich stínu, anebo svou identitu a osobnost vybuduje úplně znovu a to dokáže také jen silný člověk. Dominantní bude jednou také, ale jinak - nebude sobec. Hodně o člověku vypoví i to, jak mi podá ruku. Když mi ji stiskne až bolestivě, vím, že se bojí - jinak by mi přece hned na začátku nechtěl dát najevo, jak moc je silný," dělí se o své poznatky věštkyně, pro niž jsou lidské osudy, charaktery a úděly denním chlebíčkem. "Na své klienty se těším a když za mnou přijdou třeba po čase, aby mi představili partnera, kterého jsem jim už dávno předpověděla, jsem šťastná. To, co mají dělat, jim ale neříkám, jen ukážu možnosti. Vybrat z nich si musí každý sám! A nad tím, jací lidé mě vyhledávají, se zamýšlím i proto, že vím, že stejně jako já jim, nastavují zrcadlo i oni mně. A když mě po určitou dobu vyhledávají lidé s podobnými nebo totožnými problémy, vím, že to je poselství pro mě, že tentýž problém bych měla anebo mohla řešit i já," dodává Vondráková s pokorou. A dokážou karty nebo mince opravdu odpovědět na všechno? "Ano, ale někdy mi naznačí, že otázka není položená správně nebo že není dobré, aby dotyčný znal odpověď - anebo dokonce, že mu do ní nic není. Divili byste se, jak často lidi opravdu zajímá něco, co vůbec není jejich starost a nakolik řeší osudy jiných a mají strach, aby se druzí neměli líp než oni. Nebo jsou naopak přehnaně starostliví, ale ani to není dobré. Někdy totiž přejímáním starostí za druhé znemožníme jim samotným určité poznání a zkušenosti, což je jen na škodu. Dokonce si na sebe můžeme stáhnout i jejich nemoci, pokud trápení druhých budeme prožívat opravdu naplno. Proto ať každý řeší především sám sebe," pokračuje Ivana Vondráková. A ještě něco, co vlívá trochu optimismu do žil: "Poznala jsem už stovky lidí a některé věci snad už tvrdit můžu. A jedna z jich je i ta, že ať se děje, co se děje, nikdo nikdy nedostane od života větší úkol, než na který stačí. Není to krásné?"