Krutá škola fakírů

Holčičce Soně jsou teprve čtyři roky, ale už vytrpěla tolik bolesti jako jiní lidé nezažijí v celém svém životě. Když jí její otec láme tělo, aby bylo pružné, bolestí stahuje obličej. Když ji položí na skleněné střepy a stoupne jí na břicho, začíná holčička tiše plakat. Takhle totiž odmalička vydělávají v Pákistánu děti rodičům na živobytí. V brutální podívané fakírů... Diváci na ulici ve městě Lahore řvou nadšením a mohutně aplaudují. Oni totiž milují tuto dětskou show fakírů, při níž malí "herci" trpí bolestí více než zvíře. Pro děti je to mučení, ale rodiče je nutí vydělávat tímto způsobem. I devítiletý Mohhamad by mohl vyprávět. Už ani nedává najevo bolest, ví co je jeho povinnost. Vystupuje společně se strýcem. Každý den uléhá na hromadu střepů, strýc mu na břicho položí desku s dlouhými ostrými hřebíky a celou vahou si na chlapce stoupne. Zatímco obecenstvo huláká nadšením, Mohhamad se modlí, aby to přežil. Když se diváci nabaží brutální podívané, "artisté" od nich vybírají peníze. Ale málokdy to hodí v přepočtu víc než 500 Kč. Děti nevidí ani korunu. "Ty děti to berou tak, že tohle je jejich život a musí to dělat. Pravděpodobně tak vyrůstali i jejich rodiče a nikomu to nepřijde divné," říká mluvčí UNICEF Rudi Tarneden. V Pákistánu je 69 miliónů lidí mladších 18 let (země má okolo 138 mil. obyv.). Kolik miliónů z těch nezletilých musí odmalička pracovat, se nedá ani zjistit. Hrubé odhady hovoří o sedmi až 30 miliónech. Jisté je, že tady žádné dětství neexistuje. A ti, co vydělávají jako fakíři, nemají před sebou ani žádnou budoucnost. Málokdy se dožijí více než 30 let.