Nejlepší guláš uvařila cukrářka

Litry potu vypotili účastníci mezinárodního Gulášfestu 2005 při vaření nejlepšího kotlíkového guláše. Sálajícím sluncem ani žárem z ohniště se nenechali odradit. Před sebou měli jediný cíl. Ukázat, že díky harmonii chutí, vůní a barevné skladbě lze obyčejný guláš povýšit na mistrovské dílo! Nejdůležitější na guláši je udělat dobrý základ a pak odhadnout poměry přidávaných ingrediencí. Na tom se shodnou všichni, kdo kdy vzali vařečku do ruky. Zní to jednoduše, ale rozdíly bývají obrovské! "Všichni vaří z hovězí kližky, ostatní přísady včetně dříví používají vlastní," shodli se na nejdůležitějších podmínkách soutěže pořadatelé Milan Kratochvíl a Vlastimil Němeček. Jejich nápad uspořádat v tábořišti Soukeník Gulášfest 2005 přilákal kulináře z Čech, Slovenska a Maďarska. "Důležité je dřevo. Vzal jsem břízu, ta neprská. K tomu dub a buk. Dlouho drží, hřeje bez ohně a vítr mu nevadí. Navíc jsme maso na hodinu naložili do papriky, soli a pepře," prozradil taktiku jeden ze soutěžících Milan Frýdecký. "Lidé často chybují, když přepálí papriku nebo málo osmaží cibuli. Kuchařský laik gulášem začíná, mistr kuchař končí," poznamenal předseda poroty a současně držitel bronzové medaile z kuchařské olympiády Jaromír Cáska. Soutěžící přidávali do guláše ledacos. Od piva a vína přes houby, kečup a rajčata po hořčici. "Moc slané. Moc kmínu. Jako meč," zněly strohé reakce porotců při anonymní hodnocení. A výsledek? Nejvíce bodů získala Vladimíra Veselá z Tábora s asistentem Ctiborem Cabadajem, která vsadila na klasický recept. „Brala jsem to spíš jako oddychovku, jsem totiž cukrářka,“ radovala se ze svého vítězství autorka jedinečného guláše.

Recept na vítězný guláš: Cibuli zpěníme do zlatova, přidáme plechovku rajčatového protlaku, maso, česnek a dusíme. Trochu přisolíme, podléváme a dusíme do měkka. Přidáme papriku a nakonec majoránku s česnekem. Důležité je hodně míchat a nepřipálit. Dobrou chuť!