Rodinná pouta v gorilí kleci

Založíš rodinu a jsi v háji. Přijdeš o svobodu, o fyzické a duševní zdraví, o prachy i o nervy. A vztahy v takové rodině? Pochmurné. Maminka se nebaví s tetičkou, neboť jejich názory na výchovu půlročního potomka se liší. Fotr má značnou nadváhu (proboha, vždyť váží dvě stě pět kilogramů, neměl by s tím něco dělat?) a svůj klid miluje nadevše. Jenomže kde ten klid vzít? Kdo má věčně poslouchat, jak se ty hysterické ženy rafají? A tak se fotr občas těžce zvedne a normálně jim jednu střihne. Nelekejte se, teď nepopisujeme scénu, která včera proběhla ve vaší domácnosti. Navštívili jsme gorilí klec v pražské zoo. Taková normální rodina. Čtyřčlenná. Mamince Kijivu je deset let, narodila se v Belgii a někdy bývá krapet nervózní. Cítí-li úzkost, přitiskne si přední končetiny na uši, což jednoznačně znamená: Nechci nic slyšet, sakra! O dva roky starší teta Shinda závidí své nevlastní sestře cosi velmi podstatného: dítě. Nepopsatelně by si přála miminko, což bude asi problém. V australské zoo totiž dostala implantát proti zabřeznutí s vlastním otcem. Implantát kupodivu stále funguje a tetě se nedaří otěhotnět, ačkoli se o to dojemně snaží každý měsíc. S Richardem. Kdo je Richard? Richard je obrovská čtrnáctiletá gorila narozená ve Frankfurtu nad Mohanem. Svým založením pohodář: probudí se, nažere, ujde pár metrů a pak se válí. V podstatě mu nic nechybí, žije se dvěma samicemi a v prosinci se mu narodilo nádherné dítě jménem Moja. Jen kdyby ho ty samice nezneklidňovaly. Rád by se nonstop bezstarostně válel, jenže mezi ženami propukají spory o Moju. Shinda si miminko půjčuje a někdy si ho nechává až nesnesitelně dlouhou dobu. Úzkostlivá Kijivu ho vyžaduje nazpět, srdceryvně kvílí a ubohému samci nezbývá než se zvednout a tvrdohlavou Shindu proplesknout. A ještě někdo Richardovi pije krev: příšerně otravní fotografové. Nesnáší focení. Je gorila, a ne nějaká vychrtlá modelka. Jak vidí fotografa, zapomene na své pohodlí, vstane a bouchne do skla. Důstojný Richard Gorilka Moja se narodila 13. prosince. Stále není jisté, zda je to kluk, nebo holka, ošetřovatel Marek Ždánský si opičku nemůže prohlédnout, matka Kijivu mu ji nepůjčí. Ukáže, ale nepůjčí. S porodem nikdo pomáhat nemusel, ošetřovatel prostě ráno nalezl mládě v náručí matky. Všechny trápila otázka: má matka mléko? Ta druhý den sežrala pupeční šňůru a hrdě předvedla, že mléka je ažaž. Novorozence kojila po dvou až třech hodinách. Televizní natáčení proběhlo v době, kdy Richard tvrdě spal. Jak se začal probouzet, musely kamery okamžitě zmizet, jejich přítomnost by asi nepřežil. Na mládě dlouho ani nesáhl, ale čím dál častěji jej upřeně a zamyšleně pozoroval z velmi malé vzdálenosti. Asi už mu začalo docházet, že se stal otcem a že otcovství není legrace, nýbrž vážná věc. Žertovat nehodlal ani ve chvíli, kdy zaměstnanci postavili gorilám sněhuláka. Máti, tetička i dítě to uvítaly s nadšením, ale Richard do sněhuláka praštil, čímž dal najevo, že není žádnej malej Jarda, nýbrž dospělá a důstojná gorila, která se stala otcem. "Když Richard do zoo přišel, byl vůči mně agresívní," vzpomíná Marek Ždánský. "Abych mu dokázal, že jsem silnější, vzal jsem provaz, jeho jeden konec pevně uvázal za zábradlí za rohem, ten druhý volný konec jsem pohodil do jeho ložnice a přetahovali jsme se. Já lano jakoby držel a Richard mě nepřetáhl. Rozčilil se, odběhl a jeho chování ke mně se změnilo, má respekt. Vycházíme v pohodě." Čekání na pátou gorilu V současné době se čeká na pátou gorilu, jejímž úkolem bude rodinu stmelit a ještě navíc pokud možno otěhotnět, jak jinak než s Richardem. Jmenuje se Kamba, je jí už přes třicet a prozatím pobývá v zoo ve Dvoře Králové. K případnému přesunu musí dát souhlas evropský koordinátor chovu a ředitel frankfurtské zoo v jedné osobě. Ten se však stále nějak nemůže rozhoupat a veškeré prosby prozatím ignoruje. A biologické hodiny gorily Kamby neúprosně tikají a tikají. "O Kambu bojuju už dva roky," vysvětluje ošetřovatel. "Žádný samec ještě nedokázal, aby zabřezla. Ale teď je tu Richard! A Kamba od Kijivu odkouká, jak se vychovává mládě, gorily ve skupině tyhle věci odkoukávají." V žáru slunného odpoledne vyhlíží rodina docela idylicky. Matka s tetou se věnují malému, Richard posedává o kus dál. Ošetřovatel titulovaný zde také jako "inspektor goril" přináší úžasné ovocné lahůdky. Jedna z goril pozoruje skrze sklo přípravu večeře a vypadá jako člověk (pravda, žádný krasavec), který se velmi dlouho neholil, trochu přes zimu přibral a má zcela evidentně hlad.