Když volavka narazí do sloupu...

Popáleniny, zlomeniny a otravy. To jsou nejčastější zranění zvířecích pacientů, kteří se léčí v Bartošovicích na Novojičínsku. Špitál pro volně žijící živočichy tam začal fungovat jako první ve střední Evropě. Dnes poskytuje péči nemocným zvířatům z celého Moravskoslezského a částečně i Zlínského a Olomouckého kraje. "Od roku 1983, kdy Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích vznikla, jsme ošetřili přes sedm tisíc zvířat. Nejvíc ptáků. Těch se u nás léčilo přes sto druhů," pochlubil se zástupce vedoucího stanice Jan Kašinský. Nejrušněji bývá ve špitále na jaře, kdy mláďata vypadávají z hnízd, a na podzim. To zase lidé (mnohdy zbytečně) nosí mláďata ježků, která nestačila zazimovat. Prakticky po celý rok přinášejí ptáky popálené elektrickým proudem. "Hodně živočichů lidé zraní střelnou zbraní," dodal Kašinský a přidal příběh čápa, kterého zásah připravil o kus zobáku. "Nebyl schopen se nakrmit. Spodní část jsme vyrobili z plastu a vyřešili tak problém s krmením. Jenže kvůli nedostatku citu v zobáku nebyl schopen si udržovat peří. To se mu začalo rozpadat, takže jsme ho museli nechat utratit," vzpomínal chovatel. Většina zvířat se ale uzdraví a je vypuštěna zpět na svobodu. A pokud trvalé následky marodovi nedovolují vrátit se do volné přírody, i v Bartošovicích je něco jako léčebna pro dlouhodobě nemocné. V ní žije nejstarší zvířecí pacientka, samice orla skalního. "Postřelili ji už v roce 1977. Jeden sokolník ji zachránil, a když jsme o šest let později začali fungovat, předal nám ji do péče. Měla poškozené šlachy a kloub, nemohla lovit. Proto se do volné přírody nemůže vrátit," řekl Kašinský. Zvířata, která kvůli zdravotnímu handicapu trvale žijí ve stanici, pomáhají pracovníkům v ekologické výchově. Ta je jejich další náplní a týká se žáčků z mateřských škol i vysokoškolských studentů. "Nikde jinde by se do blízkosti plachých zvířat nedostali. A ještě k domu dostanou odborný výklad," poukázal zástupce šéfa stanice. Důležitou aktivitou zvířecí nemocnice je i záchrana ohrožených živočišných druhů. I když se věnuje jen volně žijícím zvířatům, udělala výjimku u valašských ovcí. "Dneska frčí šlechtěné ovce. A to není to nejlepší. Spolupracujeme s chovateli valašek a navzájem si vyměňujeme jehňata a chovné beránky. Valašky vracíme zpět do hor už asi pět let. Každým rokem se nám podaří ve stanici odchovat tři jehňata," neskrýval radost Kašinský.