Préti uvrhli do zlaté klece

"Staneš se nyní bohyní a všichni budou za tebou přicházet, abys jim požehnala," říká kněz při rituálu volby panenské bohyně, takzvané kumárí. "Ano, já vím. Stanu se bohyní a budu ozdobena," odpovídá přesně podle tradice čtyřleté děvčátko, které ještě včera bylo jedním z miliónů obyčejných nepálských dětí. Dnes je však již ztělesněním hinduistické bohyně Bhavání, manželky Šivovy. Čeká ji doživotní penze a - osamění. Kněží namalovali malé Préti Šákjové na čelo božské znamení - třetí oko, a tímto okamžikem děvčátko vystřídalo na trůnu svou předchůdkyni. "Jakmile začne kumárí krvácet, přestává být kumárí," odůvodnil jeden z vysokých hinduistických hodnostářů nutnost nové volby. Tradice panenských bohyní je v Nepálu stará zhruba 200 let. "Z mé holčičky je žijící bohyně," vykřikuje otec s fanatickou jiskrou v oku. Těžko soudit, zda jeho hrdý výraz je důsledkem náboženského vytržení, nebo vychází z vědomí, že jeho dcera bude po zbytek života finančně zabezpečena. Je to opravdu jedno velké štěstí, které Préti očekává? Své dětství stráví v osamělosti, zavřená v chrámu z 15. století. Kněží ji obléknou do zlatého roucha a na hlavu nasadí korunu. Takto bude několikrát denně žehnat věřícím z okna. O svátcích ji pak budou nosit na nosítkách nebo vozit v kočáře ulicemi Káthmándú. Na noc je jí vyhrazena temná palácová kobka s čerstvě odříznutými býčími hlavami. Zlatá, nebo krvavá klec? Po první menstruaci přestane být bohyně bohyní a vrátí se do svého rodného domu. Od chrámu bude dostávat měsíční rentu, ale s normálním životem stejně už nemůže nikdy počítat. "Kdo se ožení s bývalou kumárí, brzy zemře," praví pověra. A tak tyto ženy zůstávají pannami až do smrti, protože se jich nepálští muži vysloveně bojí.