Tak se rukovalo naposledy!

Naposledy v dějinách Česka včera rukovalo na povinnou vojnu čtrnáct set kluků. Na devíti místech republiky to bylo stejné. Civil do pytle, ostříhat a vyfasovat maskáče nebo uniformu. A pak už jen vydržet devět měsíců. Bez holky, bez peněz, bez máminých knedlíků. Někteří se těšili, jiní byli naštvaní a zklamaní. "Proč právě já jsem to schytal mezi posledními?" znělo davem. Přesto šli na vojnu v klidu a beze stresu, jaký pamatují generace chlapů z dřívější doby. Jen armádní střih zůstal stejný. Bez přemýšlení - mašinkou až na kůži. Kasárny pražské Hradní stráže včera dopoledne. "Další!" volá holička. Na židli usedá dvacetiletý Michal Vlček a na hlavě mu kousek po kousku vzniká armádní "sestřih". "Vojenská služba mi nedělá problém," tvrdí. Možná u Hradní stráže zůstane jako profesionál. "Největší důvod je asi ubytování a peníze, u nás je velká nezaměstnanost," dodává mladík ze severní Moravy. Ostříhaní kluci si odcházejí vyzvednout výcvikovou výstroj. Jejich vlastní oblečení pak mizí v balíčcích, které armáda posílá do bydliště vojáka. Petr Procházka (21) stojí u zdi a čeká, až na něj přijde řada. "Já jsem sem nechtěl, kvůli službě jsem přišel o práci," říká trochu naštvaně. Pak se převlékne, odevzdá své věci. Čeká ho lékařská prohlídka. Z ní kluci odcházejí ke krejčovým, které jim vezmou míry na parádní uniformu. Dvacetiletý Martin Jandík se na ni už těší. "Já jsem tu dobrovolně. Hradní stráž jsem si vybral jednak kvůli penězům a jednak kvůli tomu, že je to elitní jednotka," hrdě vysvětluje. Snad mu to vydrží...