Muzeum plné vodky

Prvním výrobcem vodky byl prý čert. Tvrdí to alespoň zřízenci muzea ve starobylém ruském městě Uglič a doporučují před užíváním vodku pokřtít. Jen tak se prý člověk dokáže vyvarovat neblahých následků bujné konzumace tohoto moku. O pití vodky na Rusi i o tradicích, které jsou s tím spojeny, vypráví expozice Knihovny ruské vodky, prý první a jediné na světě. Ačkoli vodka se prý v Rusku pije už nejméně pět set let, pro její popularizaci se až do nedávna skoro nic nepodnikalo. Rusové vždy měli co dělat spíš s tím, aby nezdravý zájem o tradiční nápoj potlačili. Starostka Ugliče Eleonora Šeremeťjová však před třemi lety pojala jedinečný nápad. Město, které patří k turistickému okruhu Zlaté kolco, a které se dosud chlubilo zejména svými chrámy, kláštery a starými řemesly, se rozhodla změnit ve „vlast“ ruské vodky. Tím spíše, že právě z tohoto města pocházel slavný Pjotr Smirnov, otec proslulé "smirnovky", který kdysi pracoval v Ugliči jako číšnický učeň. Nápad se podařilo realizovat a dnes se mohou návštěvníci v prostorách bývalého kina seznámit s historií i přítomností ruské vodky. Odborný výklad zajišťuje lékařka protialkoholní léčebny, návštěvníkům o vodce zpívají "děvuški v kokošnikách", tedy v tradiním ruském úboru, a za deset rublů je možné vodku ochutnat. Muzeum prosperuje a radost ředitel Vladimíru Šabalinovi kazí jen nekalá konkurence. "Představte si, že nám ukradli náš slovní výklad k prohlídce. Přišli sem s diktafonem, nahráli si, co říká naše průvodkyně, a teď se sami prohlašují za muzeum vodky," říká Šabalin pohrdavě o svých soupeřích z Petrohradu. Tam loni vzniklo také muzeum vodky, které se rovněž označuje za první a jediné na světě. V Ugliči ovšem není muzeum, ale "knihovna", i když půjčit si tam nejde nic. Na rozdíl od Petrohradu jsou tu k vidění historické exponáty. Uglič předvádí aparáty k výrobě samohonky, domácí pálenky, a dále demižóny, láhve od vodky z carského Ruska, viněty i skleniky tzv. lafetniki. Tvrdí, že Rusové mohli vypít "aršín vodky", tedy padesát těchto pohárků, aneb 2,5 litru na jedno posezení. K prohlídce patří degustace, kdy návštěvník vypije hlt vodky a zají to kyselou okurkou a černým chlebem. Denně se prý při ochutnávání vypije kolem pěti litrů. Francouzští důchodci, kteří jsou poslední dobou častými návštěvníky Ugliče, se z toho radují jako malé děti. "V Rusku před námi nebylo vůbec žádné muzeum vodky. Nechceme tento nápoj popularizovat a dělat mu reklamu. My tady děláme osvětu. Učíme lidi kultuře pití a varujeme mládež před alkoholem. Takových muzeí je zapotřebí hodně. Musí se k tomu ale přistupovat odborně," svěřil se ČTK ředitel Šabalin, který se kvůli práci v muzeu vzdal svého původního povolání učitele ruštiny. Muzeum vystavuje také exponáty lihovarnické produkce z celého světa. Z Česka tam prý dostali od jednoho návštěvníka miniaturní lahvičku meruňkovice. Chloubou expozice je ovšem asi 800 druhů vodky. Většina lihovarů považuje prý za čest vystavit svou produkci v muzeu, o které se zajímal i slavný sochař Ernst Něizvěstnyj, jenž byl vyhnán ze SSSR a nyní žije v USA. Loni přislíbil, že v Ugliči postaví pomník vodce. Projekt však zatím vázne. I když se muzeum v Ugliči inspirovalo Smirnovovým věhlasem, podle průvodkyně Natalji Chochlovové je dnešní ruská vodka značky Smirnov značně nekvalitní. Tvrdí, že podobně nízké kvality byla vodka i v 19. století a kupovali ji pouze vojáci v čajovnách. "Velmi často po ní následuje kocovinový smutek," říká odbornice. »Smirnovka«, která se vyrábí v Americe, je údajně poněkud lepší; nemá však nic společného se Smirnovovými recepty. "Američané jen zneužili Smirnovova jména," říká. V 16. století prý ruští obchodníci s vodkou museli políbit kříž a slíbit tak, že budou obchodovat poctivě. Od té doby se mravy v Rusku silně změnily a Rusové poznali mnoho zdraví nebezpečných náhražek Dnes ruské lihovary dokáží vyprodukovat kvalitní vodku, které se prý nic na světě nevyrovná. Sami Rusové však neztratili někdejší schopnost konzumace. Jak praví historické dokumenty, car Petr I. dokázal vypít až sedm litrů vodky denně a trestal každého, kdo se mu nevyrovnal. Dnes by s ním v Rusku sotva kdo mohl soutěžit.