Takhle žije Cannes!

Metaři na dlouhých písečných plážích, začínající hudební hvězdičky v ulicích, čekající fanoušci, ale i úsměvy Claudie Cardinale. To všechno je 56. filmový festival v Cannes. Kdo by si ale myslel, že hvězdy potká na Azurovém pobřeží na každém kroku, je na velkém omylu. Přes den se ukrývají v luxusních hotelích či znuděně posedávají na palubách jachet a mezi fanoušky si odskočí jen na pár vzácných vteřin před večerní projekcí. A kdo má ohromné štěstí, ten uloví úsměv třeba Claudie či Arnolda. Přestože hvězdy typu Evy Herzigové či Kevina Costnera patří určitě v Cannes k mediálně nejzajímavějším, zdejší filmoví fajnšmekři, kterých se každý večer shromáždí u legendárního červeného koberce několik tisíc, čekají na opravdové legendy. Ty totiž, na rozdíl od současných hvězdiček, vědí, jak se k fanouškům chovat. Když se před projekcí filmu režiséra Michaela Hanekeho objevila mezi hosty Claudia Cardinale, organizátoři věděli, že budou muset začátek projekce o několik minut posunout. S grácií procházela Claudia mezi tísnícími se diváky a k nelibosti bodyguardů rozdávala nejen úsměvy, ale i autogramy. Na rozdíl od amerických hvězd jí příliš nezajímaly zástupy fotografů a bylo na ní vidět, že svoje fanoušky miluje. "Je to vážně hvězda. Klobouk dolů. Kam se na ni hrabou Američani," hodnotil Claudii jeden z francouzských diváků a bylo na něm vidět, že nestárnoucí Italka mu je bližší než nabubřelé hollywoodské hvězdy. Za ty největší "star" Francouzi totiž ani zdaleka nepovažují herce ze zámoří, ale ty, které vídají v evropských filmech a televizních seriálech. Možná i proto fanynky v ulicích Cannes stíhají každou televizní hvězdičku, která se tu náhodně objeví. Pokud se ale někomu z fanoušků podaří koutkem oka zahlédnout limuzínu, za jejímiž černými skly byť jen tuší Kevina Costnera, evropská hrdost je ta tam. Film je v Cannes nadevše. "Ať žije film," hlásá také heslo festivalu.