Tři spojitosti mezi útoky na Libyi a Irák
Americký prezident Barack Obama má strach. Je tomu přesně osm let, kdy jeho předchůdce v úřadu George Bush ml. nařídil útok na Irák s údajným cílem zlikvidovat diktátora Saddáma Husajna a najít zbraně hromadného ničení. Následná americká okupace je dodnes předmětem sporu.
Bushovi je vytýkáno, že útokem na Irák sledoval především své ekonomické zájmy v podobě ropy. Obama je nyní v podobné situaci a nechce, aby se »americké dobrodružství z Iráku« opakovalo i v Libyi.
Zatímco o víkendu se před prezidentským Bílým domem a na newyorském náměstí Times Square konaly demonstrace k 8. výročí vpádu spojeneckých vojsk do Iráku, Američané zahájili se západními spojenci operaci Odyssey Dawn, tedy letecký a pozemní útok na Libyi s cílem zničit Muammara Kaddáfího a zachránit libyjské obyvatelstvo před jeho diktátorským režimem. Jaké byly záminky k útoku v Iráku před osmi lety a jaké jsou dnes v Libyi?
1. Najít zbraně hromadného ničení
Exprezident Spojených států George Bush ml. uváděl jako hlavní důvod vpádu vojsk do Iráku fakt, že země drží nebezpečné zbraně hromadného ničení a podporuje teroristy z Al- Káidy. Zbraně se však nikdy nenašly a Bush z toho měl mezinárodní ostudu. I Libye je podezřelá z držení smrtících zbraní. Deník Washington Post uvedl, že spojenci satelitně sledují budovu v libyjské poušti poblíž Kaddáfího rodiště, ve které se údajně nachází deset tun smrtícího hořčičného plynu. Kaddáfí by mohl jedovatý plyn použít proti spojencům i proti vlastnímu obyvatelstvu.
2. Tekuté zlato
Irák má druhé největší ropné rezervy na světě. V souvislosti s americkou invazí se mluvilo o tom, že USA chtějí ovládat těžbu a distribuci ropy na tomto strategickém území a získat tím velkou výhodu v následujících desetiletích. Libye je rovněž ropným gigantem a třetím největším africkým vývozcem ropy. I zde by mohlo být tekuté zlato dobrým důvodem k získání libyjského území.
3. Chránit lidi před zlými diktátory
Irácký diktátor Saddám Husajn byl chladnokrevný vrah. Se svými soupeři se nemazlil. V roce 1982 nechal ve zmanipulovaných procesech zabít 148 šiítských povstalců v tzv. masakru v Dudžailu. O šest let později nechal pomocí nervového plynu zavraždit přes 180 tisíc Kurdů, kteří se proti němu během irácko-íránské války postavili.
Američané Husajna zajali a Iráčané ho v prosinci 2006 oběsili. Libyjský diktátor a terorista Kaddáfí používá proti povstalcům rovněž násilí. Protesty svých odpůrců proměnil v masakr a krveprolití. Prozatímní demonstrace mají desítky obětí.
nějak je opomíjeno, že mandát k zásahu proti Libyi dala OSN, se souhlasem Ligy arabských států, s tichým souhlasem Ruska, Německa a Číny. Kolik tisíc demonstrantů musí podle některých diskutujících zemřít, než dojdou k názoru, že je něco špatně v této severoafrické zemi? Je správné, aby tisíce lidí prchali před vlastním režimem přes hranice? Je správné platit životem nebo osobní svobodou za jiný názor? Kde začíná a kde končí propaganda? Je odsouzeníhodné obrátit zbraně vůči vlastnímu lidu. Držím palce všem slušným Libyjcům.