Středa 24. dubna 2024
Svátek slaví Jiří, zítra Marek
Zataženo, déšť se sněhem 7°C

Exkluzivní rozhovor s policejním vyjednavačem

Autor: Helena Lacinová - 
10. srpna 2008
05:00

Patří k policejní elitě. Mnoho informací o nich není. Tvář ukazují málo. Při akcích proti mafiánům a zločincům jsou maskovaní.

Obličej odhalují málokdy, například při kontaktu se sebevrahy. Aby zachránili jejich život, nasazují svůj vlastní. Kdo? Policejní vyjednavači zásahové jednotky. Volají je tam, kde jiní selhávají. Blesk přináší exkluzivní rozhovor s jedním z nich.

Přál si zůstat v anonymitě. Přesto s námi policejní vyjednavač (34) mluvil nejen o poslední dramatické záchraně mladíka (18), kterého přemlouval v dešti nad šedesátimetrovou propastí skoro šest hodin.

Kolikrát jste byl úspěšný?

"Zatím pokaždé. Mám stoprocentní úspěšnost. Je to dobrý pocit, hodně dobrý."

Co všechno obnáší práce vyjednavače?

"My se prakticky pořád vciťujeme do někoho jiného. Je to o empatii a taky znalostech a rozhodování. Dobrý vyjednavač musí umět ve vteřině vyhodnotit situaci. Jde o život jeho, nebo jiných lidí, když se jedná o únosce."

Jak se připravujete na akci?

"Tahle práce musí hlavně člověka bavit, nedostal jsem to příkazem. Dobrovolně jsem prošel kurzem a učím se stále. Vyjednavač ale musí mít i další znalosti a navíc i dobrou fyzickou průpravu. Když zrovna není zásah, stále se na něj připravujeme. Trénujeme ve výškách, šplháme, slézáme výšky. Potápíme se, zacházíme do extrémů. I když mě probudí ve tři ráno, vím, co mám dělat. To je výsledek každodenního drilu, který pomáhá odbourat zkratovité jednání."

Jak jste se k téhle práci dostal?

"Když vyhlásili nábor, přihlásil jsem se na radu kamaráda. Tvrdil, že by mi to mohlo jít. To už jsem ale byl u zásahovky pět let. V rámci ministerstva vnitra je nás asi sto dvacet vyjednavačů. Do té doby tuhle práci dělali psychologové, ale praxe ukázala, že vyjednavači chyběli. (úsměv)"

To mi musíte vysvětlit.

"Myslím to tak, že my s lidmi, kteří se dostanou do nějaké krize více mluvíme jejich řečí. Jsou to často obyčejní lidé."

Jak to vypadá na místě?

"Nejdřív se snažíme sehnat co nejvíce informací o tom člověku. Většinou vaříme z vody. V tu chvíli využíváme všech dostupných poznatků. Třeba u toho kluka na skále. Předtím mu volala jeho dívka. On se jí ptal, proč by neměl skákat. Ona mu řekla, že stojí za to žít, když existuje jediný člověk, který ho má rád. On začal pochybovat. To bylo dobré."

Má tahle práce i nějaká 'ale'?

"Třeba to, že se s některými sebevrahy - recidivisty setkávám vícekrát. Mělo by existovat pravidlo, že lidé, kteří víc než dvakrát zmobilizují celý integrovaný záchranný systém, by měli být umístěni v léčebně. Například loni jsme k jednomu muži vyjížděli čtyřikrát."

Máte strach? Vy a vaše rodina?

"Já moc ne. Ale rodina každý den."

Co jste dělal předtím, než jste se stal policejním vyjednavačem?

"Nejdříve jsem sportoval. Když jsem kvůli úrazu musel přestat, začal jsem dělat fyzioterapeuta. I tyhle zkušenosti nyní využívám."

Je to nebezpečná a náročná práce, jak dlouho ji chcete dělat?

"I tahle práce u jednotky je věkové omezená. Zatím ale chci pokračovat. Baví mě to."


 

Úryvky ze služebního zápisu

Dozvěděl jsem se, že mladý muž je schizofrenik a nechce se léčit, rodiče že se rozvádějí a čte satanistickou bibli z níž bere rady do života. Od prvního vyjednavače jsem ho převzal v 17.40 s popisem, že z něj nedostal jedinou větu a nikoho k sobě nechce.

Při prvním kontaktu jsem mu řekl, že mu nesu deku a bundu a zajímal se o jeho zdravotní stav. Stále mě sledoval. Posledních pět metrů vzhledem k terénu jsem se k němu musel sunout po zemi v rozkročení.

Skalní výběžek byl velmi úzký, jinak by mi hrozil pád...

Zlom po mém 1,5hodinovém monologu nastal, když jsem se ho zeptal, zda někomu rozmlouval sebevraždu... Prý kamarádce. Do toho začalo pršet a foukat. Skalní výběžek se začal proměňovat v kluzký terén a hrozilo nám zřícení... Už teď jsme se nemohli hýbat a jakýkoliv pohyb se rovnal jeho nebo mému pádu. Oba jsme byli promrzlí a jistota pohybu se snižovala. Pak přišel kolega. S tím jsem se kontaktoval očima a naznačil mu, aby zůstal. Tomu chlapci nevadilo, když zůstal. Nabídli jsme mu poutací postroj. Hodil ho dolů. "Když nechceš ty, připoutám se já," řekl jsem mu. Pak nastal vhodný okamžik a já ho strhl na sebe a přitiskl na skálu, tak, abych rozložil těžiště a nespadli jsme. Pak přispěchal další kolega a dostali jsme ho ze skály...


 

Do sebevraha 'hučeli' šest hodin! Neskočil! Článek zde.