Seriál Kmeny: Kdo netetuje s námi, tetuje proti nám!
Všechny čtyři zatím popsané subkultury našeho seriálu spojuje jedna věc bez ohledu na světonázor, vztah k módě, nebo třeba politické sympatie. A samozřejmě nejenom skiny, hipstery, pankáče, nebo hardcore komunitu. Navíc už se stává téměr mainstreamem. Tetování.
Doba, kdy se babičky hroutily, rodiče spílali svým potomkům do kriminálníků a sehnat práci s výraznějším tetováním byl docela oříšek, už jsou naštěstí pryč. Naštěstí? Nedochází náhodou k reverznímu efektu, kdy naopak netetovaný bude černou ovcí v jakémkoliv kolektivu a čistá kůže bude za několik málo let poznávacím znakem nové subkultury Netetovaných? Každé další léto odhaluje víc a víc lidí s tattoo a nárůst jeho popularity i mezi lidmi bez sympatií k jakémukoliv subkulturnímu kmenu. Přitom to tak nebylo vždycky. Tedy rozhodně ne v Čechách.
Svět byl na tetování připraven už dlouho. Když se vyhneme obšírné historii tradičního tetování napříč všemi dávnými kulturami, ze kterého částečně vychází to současné, tak faktem je, že západní civilizace byla vždycky mnohem benevolentnější. Tím pádem je tetování nahlíženo v Americe nebo Anglii mnohem smířlivěji, než tomu bylo třeba v Čechách ještě donedávna.
Nosit v kůži ink bylo u nás považováno buď za cejch kriminálu, nebo příslušnosti k cirkusovému řemeslu, přičemž na oboje se dívalo hodně s despektem, odporem, nebo dokonce strachem. Dneska jsou tetované sekretářky, úředníci v bankách, na post prezidenta naprosto vážně kandidoval jeden z nejpotetovanějších Čechů a tetovacích salónů je skoro jako vietnamských večerek.
Kdekdo tetuje doma, nejdřív pomeranče, pak sám sebe a nakonec kamarády; koupit si tetovací strojek, nebo ho postavit ze stavebnice je banalita. Koupaliště jsou přehlídka pekel z osmdesátek, tribálních nesmyslů a mořských koníků na kotnících čtyřicetiletých maminek. Další noční můra byla vlna geometrických ornamentů nad zadečkem (u žen, u malého procenta postižených mužů je bezprecedentně na odstřel), které v kombinaci s g-string kalhotkami viditelně venku z bokových džínů definují také jednu celou generaci.
I to je stále často k vidění když se hodně oteplí. Kdo ví, čemu se budou smát vaše potetované děti, až odrostou. Faktem ale je, že kromě estetických masakrů z minulosti začíná převládat současné tetovací umění a je často na hodné vysoké úrovni.
Některá tatérská esa se stala dokonce celebritami, dávají rozhovory, prohánějí se v médiích a defakto znehodnocení kůže v jejich podání povýšilo na seriózní umění. Jeden příklad za všechny - abstraktní rozmáchlé kompozice Lukáše Musy se staly téměř hysterií a jednu dobu bylo vidět jeho tetování s takovou kadencí, jakoby na ně měl snad výrobní linku. Samozřejmě se následně vyrojilo pár více či méně zdatných napodobovatelů a vlna trochu opadla, přesto je Musa pojmem a jeho trademark má skoro galerijní cenu.
V momentě, kdy je vlastnit obrázek na kůži tedy “normální”, musel se underground začít vymezovat. Lidé, příslušející k nějaké nonkonformní větvi, začali svoje tetování razantně radikalizovat. Mít takzvaný rukáv byla před pár lety velká frajeřina, ale končil povětšinou s lemem košile, aby se dal snadno zakrýt.
Dnes většina mladých začíná hřbetem ruky, tetují se dlaně, klouby prstů, velmi ‘in’ je hrudník, u dívek stehna, cokoliv může být na veřejnosti odhalené a má maximální expozici. Dřívější snaha tetování spíše schovávat a mít z něj intimní radost a jistou duševní sounáležitost, která náleží jen majiteli, vzala totálně za své.
Dvě věci na závěr – pokud vaše dítě ještě nemá jedinou kérku, možná není od věci navštívit psychologa a zjistit, jestli netrpí nějakým výrazným poškozením osobnosti. Má-li vaše vzdorovitá ratolest kompletně potetovaný obličej, ujistěte se, že patříte buď do kategorie rentiér, miliardář, či jinak na generace dopředu zajištená rodina, nebo naopak mezi sociálně nejslabší, prakticky dno společnosti. Ani v jednom případě se nepředpokládá, že dítko bude někdy muset hledat stále ještě konvenční práci a pak je vše v naprostém pořádku. Příště hip hop.
