Pohřeb hrdiny z Afghánistánu Adriana Wernera (†32): Na jaře se oženil

Devadesát osm dní bojoval o život český voják Adrian Werner (32) z Albrechtic u Českého Těšína, kterého postřelili v Afgánistánu. Na jeho pohřeb v místním kostele přišlo v sobotu nejméně tisíc lidí, jen několik stovek bylo vojáků. Poklonit se k jeho rakvi přišel i ministr obrany Alexandr Vondra, který Wernera po smrti ocenil nejvyšším možným vyznamenáním, a to křížem obrany státu. Současně ho ministr povýšil in memoriam z hodnosti rotmistra na poručíka. Dále mu udělil medaili ministra obrany za služby v zahraničí.

„Nikdo si tato ocenění nezaslouží tak jako on. Byl to hrdina a člověk, který měl srdce na svém místě. Obětoval pro druhé to nejcennější, co měl, svůj život,“ řekl bezprostředně po pohřbu Blesku ministr obrany Alexandr Vondra.

Obřad probíhal v česko-polském jazyce nejdříve ve Farním kostele Svatých apoštolů Petra a Pavla. V obci Albrechtice žije prevážně polská menšina, která je silně věřící, a k níž patřil i Adrian Werner. Farář byl také jedním z posledních, kdo ho ve Fakultní nemocnici v Olomouci navštívil. Celou hodinu se u otevřené rakvi loučila s Adrianem Wernerem jeho nebližší rodina, matka, bratr, mladší sestra a manželka Aňa. Rodina mu nechala zahrát oblíbené písně, jednu v polštině a druhou skladbu pak od kapely Harlej Pověste ho vejš, kterou původně nazpíval Michal Tučný. Celý obřad provázely obrovské emoce. U rakve se střídalo několik stráží a pak se obřad přemístil za doprovodu vojenské hudby na místní hřbitov, kde vojáci vypálili třikrát salvu. Smuteční průvod byl dlouhý několik stovek metrů. Vojáci kromě věnců nesli i mnoho Wernerových vyznamenání a také jeho vojenskou čepici.

Oženil se teprve na jaře

Jak se Blesku podařilo zjistit, Adrian se s Aňou, taktéž Polkou, oženil teprve letos na jaře. „Kvůli misi musel už svatbu jednou odložit. Hned po svatbě odjel do Afgánistánu podruhé a už se nevrátil,“ sdělili Blesku Wernerovi přátelé. Podle nich chtěl Adrian po návratu z Afgánistánu koupit pozemek, postavit dům a zplodit potomka.

S manželkou se seznámil v rámci klubu mladých, kde Adrian přes všechny své vojenské povinnosti aktivně působil. Před svatbou spolu chodili dva a půl roku. Lidé v obci ho znali jako velmi obětavého člověka, který pomáhal Albrechtice zvelebovat. „Byl to vždycky hrozně upřímný a kamarádský kluk. Když byl na misi, byli jsme s ním pokaždé ve spojení, třeba přes jeho ženu,“ pověděl Blesku Jan Kornas, který byl s Adrianem i zapíjet svobodu. Jeho snem bylo zůstat v armádě. Byl od počátku po všech stránkách tak výborný, že ho mezi prvními vybrali na velitelské místo.

A jako skvělý voják se ukázal i při nasazení v zahraniční. V Kosovu strávil dva roky, pak byl se 71. mechanizovaným praporem odvelen do Afgánistánu, kde působil jako zástupce velitele 2. palebné čety minometné baterie. Prováděl výcvik místních vojáků a policistů. „Byl to úžasný přítel s obrovským srdcem. Zodpovědný a obětavý člověk, který neváhal riskovat pro druhé. Byl skvělým vzorem pro ostatní vojáky a pevnou oporou velitelů,“ řekli o Adrianu Wernerovi jeho kamarádi – dělostřelci.

Werner byl těžce zraněn 6. července 2011 při napadení předsunuté základny v provincii Vardak. „Okamžitě mu byla na místě poskytnuta první pomoc a odborná péče ve zdravotnickém zařízení na základně SHANK a u českého polního chirurgického týmu na základně KAIA v Kábulu,“ uvedla mluvčí generálního štábu Jana Růžičková. Hned druhý den byl Werner přepraven vojenským speciálem do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. V srpnu pak po dohodě s rodinou byl převezen na specializované pracoviště do vojenské nemocnice v Olomouci.

Vondra srovnal smrt vojáka se smrtí hokejistů

„Armáda České republiky ztratila skvělého profesionála, vojáka tělem i duší. V mysli vojáků, kolegů a kamarádů však bude žít navždy,“ podotkla Růžičková. Válka s Talibanem si tak vyžádala životy už pěti českých vojáků. Česká republika je součástí nejsilnější vojenské aliance na světě a v Afghánistánu plní své spojenecké závazky. Podle ministra obrany působí v Afgánistánu ještě více než šest set českých vojáků, opustit zemi by podle něj mohli v roce 2014. „Na rozdíl od českých sportovců naše vojáky nevidíme tak často v mediích. Své životy však nasazují za naše bezpečí a za bezpečí budoucích generací,“ konstatoval ministr obrany Alexandr Vondra.