Vlastizrádci Treml a Wagner: Natočili vyhlazení Lidic

Za kamerami v Lidicích stáli dva zrádci své vlasti, sudetští Němci František (později Franz) Treml a Miroslav Wagner. Treml před německou okupací Československa prodával ve své firmě v paláci Lucerna kinotechnické výrobky firmy Zeiss-Ikon, a už tehdy spolupracoval s německou špionáží. Wagnerovi patřily laboratoře pro služby amatérům Zenit-filmu ve Vodičkově ulici v Praze.

Za kamerami v Lidicích stáli dva zrádci své vlasti, sudetští Němci František (později Franz) Treml a Miroslav Wagner. Treml před německou okupací Československa prodával ve své fi rmě v paláci Lucerna kinotechnické výrobky fi rmy Zeiss- Ikon, a už tehdy spolupracoval s německou špionáží. Wagnerovi patřily laboratoře pro služby amatérům Zenit-filmu ve Vodičkově ulici v Praze. Po obsazení republiky Němci se k nim oba otevřeně přihlásili a stali se aktivními kolaboranty.

Dokumentaristé zločinu

Badatel Jaroslav Čvančara se tragédií Lidic zabývá dlouhá léta. Zná dokonale i osudy nacistických kameramanů a zákulisí, pro které pracovali. Nedělnímu Blesku řekl:

„Treml i Wagner se velmi dobře znali se státním tajemníkem K. H. Frankem a s velitelem bezpečnostní policie SD Horstem Böhmem. Díky Frankovi se Treml stal zmocněncem NSDAP (Národně socialistická dělnická strana Německa založená Hitlerem, pozn. aut.) pro kinematografii, a zajistil tak kontrolu i vliv německé okupační správy nad protektorátní filmovou tvorbou.“

10. června 1942 o půl sedmé ráno se Treml s Wagnerem podle Frankova rozkazu připojili na Hradčanech k německému vojenskému konvoji. Měli s sebou kamery Zeiss-Ikon Movikon 16 s množstvím cívek s filmem, fotoaparáty a dalším příslušenstvím. Kam a proč jedou, nevěděli. Do obklíčených Lidic dorazili kolem deváté hodiny.

Mezi mrtvými a troskami

Tremla s Wagnerem doprovázel SS-Standartenführer Böhme a ukazoval, co mají nafilmovat. „Böhme osobně dohlédl, aby zvlášť natočili vysílačku, několik pistolí a samopalů, které tam vpašovali němečtí agenti Přeučil a Gerik,“ říká badatel Čvančara. „To byla záminka pro zničení Lidic.“

Němci zpočátku počítali s tím, že dokument o vyhlazení české obce budou promítat v kinech a záběry se zbraněmi měly jejich brutalitu ospravedlnit. Sešlo z toho poté, co ministr německé propagandy Goebels v dopise Hitlerovi napsal, že „…mezinárodní ohlas by mohl být krajně nepříznivý a Říši škodlivý.“

I tak ale Treml s Wagnerem spotřebovali všechen nachystaný materiál. U popravy 173 lidických mužů nebyli, ti v té době již leželi povražděni u Horákova statku a jejich těla oba zahlédli jen z dálky… Filmy vyvolali v laboratoři Zenit-filmu v nejvyšší tajnosti a Treml je předal Frankovi.

Podíl českých filmařů

Úřad říšského protektora nařídil 23. června 1942 Karlu Pečenému, majiteli filmové společnosti Aktualita, aby na příští den připravil k výjezdu skupinu dokumentaristů s veškerou technikou a příslušenstvím nutným pro natáčení v terénu. „Skupina musela naložit těžké, motory poháněné kamery Vinten s třistametrovými kazetami na film, ruční kamery Arriflex a dokonce i zařízení na snímání zvuku v exteriéru,“ líčí badatel Čvančara.

„Nikdo z nich nevěděl, kam jedou, a odmítnout rozkaz se tehdy, za stanného práva po atentátu na Heydricha, rovnalo trestu smrti.“ Němci postavili české filmaře na návrší u lidického hřbitova a přikázali jim, kam postavit kamery a co budou natáčet.

Tak byly pořízeny záběry demolice barokního kostela, celé řady ještě nedávno obydlených domů, Horákova statku i školy. Natočený film pracovníci Aktuality vyvolali v laboratořích Favoritfilmu v pražských Holešovicích, odkud je odvezlo gestapo.

Poválečný konec

Další osudy obou sudetoněmeckých filmových dokumentaristů byly pro tu doby typické, stoupali v kariéře. Treml v paláci Lucerna rozšířil své podnikání a ve shodě s některými českými podnikateli distribuoval filmy a vybavoval kina moderní technikou. Wagner kromě dosavadního podnikání obchodoval s nemovitostmi.

Po válce nebyl zatčen, pouze podal vysvětlení ohledně filmování v Lidicích a identifikoval některé nalezené negativy, které odtud pocházely. V roce 1948 emigroval do Brazílie, kde v roce 1963 zemřel ve městě Quarujá. Treml to měl jako aktivní nacista a sudetoněmecký zrádce horší a věděl to. Proto se po vypuknutí Pražského povstání v květnu 1945 pět dnů ukrýval v přestrojení v Roztokách.

„Lidé ho ale poznali, byl několik dní vězněn na Pankráci a pak dopraven do sběrného tábora na Strahově. Odtud uprchl, ale zlomil si nohu a 30. května zemřel na sněť v záložní nemocnici v Ženských domovech,“ uzavřel badatel Čvančara.