Památník na Národní třídě hajluje a fuckuje

Lišta, na které jsou umístěny ruce se symbolikou vítězství, se z obou stran protáhla. K 17. listopadu 1989 přibyl týž den roku 1939 a letošní úterý, kdy se slavilo 20. výročí událostí sametové revoluce. Také prstová symbolika se zmnožila. Nad rokem 1939 ruce hajlují, nad letošním datem jsou vztyčené prostředníčky. Autorem ironicky poupraveného pomníku je Roman Týc, napsal server Týden.cz.

uvedl, že je to Týcova první velká akce od roku 2007, kdy v Praze během Velikonoc vyměnil zhruba 50 panáčků na semaforech pro chodce. Nejnovější počin nazval Není co slavit a je ho podle něj třeba vnímat v souvislostech.

"Ta deska prostě sama vybízela k doplnění informace. Všechny ty ruce jsou český, na rozdíl od gest, která ukazují. Není od věci uvědomit si to, co se tady dělo a děje v kontextu. Češi hajlovali tenkrát, konec konců dělají to i dnes, vítězná viktorka po letech možná zase až tak vítězná není, prostředníček neváhal vztyčit premiér Topolánek a zaštítil se jím veřejně i Karel Gott. To taky o něčem vypovídá," řekl Týc.

Improvizované odhalení nové podoby pomníčku doplnila ironická báseň kolážovitě složená z řádek písní, které provázely dějiny republiky. Zazněla v ní otázka "kde domov můj", povzdech "ach synku synku", provolání "již vzhůru psanci této země", přání "ať mír dál zůstává s touto krajinou" i "já chci žít nonstop". Stranou nezůstalo ani sdělení, že "bílej jezdec jede tmou" a konec se odehrál v naději, že "jednou budem dál".

Výtvarník Roman Týc je členem skupiny Ztohoven. Její členové se mimo jiné nabourali do programu České televize Panorama a odvysílali záběr simulovaného jaderného výbuchu.