Jan Kočka: Nejsem mafián, přijďte se podívat! Blesk šel…

Začátek dne:

Je 7:30 a Jan Kočka vyráží do pražských Řep, kde je pohřben jeho bratr Václav. Spal něco málo přes tři hodiny! V osm hodin už je ve své úklidové firmě Prostor a začíná mu pracovní kolotoč! V 10:30 pracovní porada, maily vyřizuje při obědě po 12. hodině, ve 14:30 už kontroluje průběh prací na Výstavišti a plánuje úklid po Matějské pouti. Po schůzce s rodiči v otcově firmě se po 17:30 schází s advokátem a probírají další postup v kauze s Ďuričkem. Domů se vrací kolem 19. hodiny. Při tom Kočka stíhá odpovídat na dotazy Blesku.

A co takhle mafiánství? Nebo jinak. Co spolupráce s ruskou mafií a postavou bosse Andreje Korpljakova?

"Na začátku se o něm mluvilo jako o jednom z největších bossů ruské mafie, teď jako o takovém »podržtaškovi«. My jsme se seznámili náhodou. Po revoluci jsme s bratrem na Bílé Hoře zrekonstruovali dům, Korpljakov si ho pronajal," vysvětluje Jan Kočka nálepku »mafiána«.

"My jsme s rodiči asi 18 let jezdili do Sovětského svazu s kolotoči. Já jsem tam prožil pubertu, první lásky, takže k těm lidem mám blízko a nikdy jsem se s tím netajil. Takže jsme si sedli a chvíli společně podnikali – vozili jsme na Ukrajinu plzeňské pivo. Chvíli se nám dařilo, pak celá spolupráce vyšuměla a šli jsme každý svou cestou. To je všechno…"

Co se dělo bezprostředně po vraždě bratra Václava?

Jan Kočka je ve své pracovně obklopen fotografiemi se zastřeleným bratrem. Jeho smrt pořád visí nad celou rodinou. "Takhle mám pocit, že je Vašek pořád se mnou," ztichne při vzpomínce na nešťastnou událost. "Zavolal mi syn a řekl, že bráchu postřelili. Přijel jsem tam a hledal toho, kdo mu to udělal. Pak vyšel ven táta a říkal, že to s Vaškem vypadá špatně. Za chvíli zhasly majáky na sanitce a přijel pohřebák. Nejdřív odjel prázdný, ale vrátil se a pak odjel s Vaškem. Nikdo nám nic neřekl. To bylo hrozný."

K procesu s vrahem bratra: "Musel jsem si vzít prášky, jinak by mě soudkyně jistě vyhodila..."

Když Jan Kočka probírá nedávný proces s Bohumírem Ďuričkem, zaráží ho především to, jak se mu vrah díval celé jednání do očí. "Asi čekal, že někdo z nás vyletí. Kdybych nebral předepsané zklidňující prášky, asi by mě soudkyně musela vyhodit. On se choval strašně. Já bych si jako ideální trest představoval dlouhé vězení. Myslím, že pro pana Ďurička je to největší trest," říká Jan Kočka. "Nejhorší je, a jsem přesvědčen, že bráchu zabil »jenom« proto, že mu záviděl. Jeho oblibu, mládí, úspěch ve společnosti. To pan Ďuričko nemohl překousnout..."

"Táta nás vychovával tvrdě, potrestat nás uměla i máma. A sestra? Doteď mazlíček"

Když začne Jan Kočka vzpomínat na svoje dětství, posmutnělá tvář se mu rozzáří. "Táta nás vychovával tvrdě a potrestat nás dokázala i máma. Měli jsme ale jako děti pořád co dělat. To je nevýhoda toho »být světský«. Zatímco jiné děti si hrály, my jsme museli pracovat. Byli jsme zvyklí rodiče respektovat," vzpomíná Jan. Kromě bratra Vaška prožil dětství i se sestrou Olgou. "Olga byla takový mazlíček a je pořád!"

Dcera Gábina: "Do práce se těším..., ale hlavně na tátu."

Při poradě se zaměstnanci vše zapisovala dcera Jana Kočky, Gabriela, která je ve firmě také zaměstnaná. "Svoje děti rozmazluji. Chci, aby měly to, co jsem neměl já. Máme výborný vztah," usmívá se Jan Kočka a jeho dcera potvrzuje: "Vůbec mi nevadí, že se vidíme doma i v práci. Táta je pokaždé jiný a když jedu ráno do práce, těším se hlavně na něj!"

"Alkohol? Ano. Skončilo to v Bohnicích už před lety!"

Janův život ale nebyl vždycky idylický. Prožil bouřlivé mládí, rozvod, který se u »světských« nenosí, ale třeba taky léčbu alkoholismu. "Prostě jsem pitím řešil všechno – radost i smutek. Pak jsem jednou zavolal svojí družce, v době kdy jsme měli trochu problémy, a ta mě odvezla do Bohnic. Tam se mi podařilo přestat. Bál jsem se, že život bez alkoholu bude nuda. Teď nepiju ani nealkoholické pivo a zjistil jsem, že je to přesně naopak. Život s chlastem je nuda."

"Vždy pro mě bylo hrozně vyčerpávající 'držet si' milenku. Paradoxně od dob co jsem věrný, ženy přitahuji víc"

V současné době a s novou partnerkou Kateřinou je šťastný. Na odiv dává svojí věrnost. "Nechápu už dneska, co chlapi vidí na nevěře. Bylo to pro mě hrozně vyčerpávající – mít milenku. Dnes je pro mě věrnost důležitá a paradoxně jsem zjistil, že teď ženský přitahuju víc," směje se Jan.

"'Mafián?' Ten přílepek mám ze závisti"

Dalším důvodem, kvůli kterému se o Kočkových říká, že jsou mafiáni, je podle Jana závist. "Jsem podnikatel, kterému se daří. Přitom jsem začínal stejně, jako ostatní. Pro tátu bylo dokonce zklamání, že nechci »točit řetízák«. Začal jsem podnikat a pochopil jsem, co je ten správný druh závisti. Když vidím někoho úspěšného, kdo má něco, co já ne a stojím o to, nenadávám na něj, že to nejspíš někde ukradl nebo na to bůhvíjak vydělal. Řeknu si: Co jsem udělal špatně, že já na to nemám?" prozrazuje svojí filozofii.

Kámošovi jsem pomohl od 'Kočky - vyděrače'!

Povídali jsme si i o tom, jestli šel někdy pro výpalné nebo ho chtěl někdo po něm. "Párkrát to na mě zkusili, když jsem měl na starosti venkovní prodej v Holešovické tržnici, ale prostě nic nedostali. A já? Jednou mi volal kamarád a řekl, že mu volal Jan Kočka a že si jede pro výpalné. Tak jsem tam přijel taky. Ten falešný Jan Kočka, který ale mým jménem opravdu několikrát výpalné prý vybral, se radši sbalil a šel..." s ironií prozrazuje Jan.

"Nikdy bych nechtěl přežít svoje děti... Vždyť já se rozbrečím i u filmu."

Co by si nejvíc přál a jaký vlastně je? "Nechtěl bych přežít svoje děti. Teď na mámě s tátou vidím, jak je to strašné. Tak to přece nemá být," říká Jan Kočka. "A jaký jsem? Spousta lidí mě má za tvrďáka, přitom se dokážu rozbrečet u romantického filmu...".