Jak vyjít s penězi bez práce?
Finanční krize a propouštění vyhnaly tisíce lidí na úřady práce. Žádají o finanční podporu, která zdaleka nedosahuje peněz, které vydělali dřív. Blesk zjišťoval, jak se dá vyžít z podpory v nezaměstnanosti v různých městech.
Místo porcelánu na mateřskou
Pavlína (22), Karlovy Vary
Je vyučená malířka porcelánu. V oboru dlouho nepobyla. „Malířku porcelánu jsem dělala jen krátce. Porcelánky tady postupně krachují nebo neplatily, jak měly,“ vypráví své pracovní peripetie Pavlína Zelenková. „Nakonec jsme se s manželem domluvili, že si pořídíme dítě a tím situaci alespoň dočasně vyřešíme,“ pokračuje ve vyprávění. „Mateřská mi končí letos na podzim, ale do oboru se vrátit nechci, vlastně ani není kam. O malířky porcelánu už není zájem, porcelánky spíš propouštějí,“ dodala. Na úřadu práce se byla ale už nyní informovat o možnostech rekvalifi kace. Zatím pobírá jen mateřskou a přivydělává si úklidem, aby mohla splácet leasing auta. Má štěstí, protože bydlí zadarmo v domku u rodičů. Ostatní výdaje na živobytí platí manžel.
Příjmy (čistého):
Mateřská ..............7500 Kč
Brigáda – úklid ..cca 3000 Kč
Celkem ............. 10 500 Kč
Měsíční výdaje:
Leasing auta ..........3000 Kč
Nájem, energie .......... 0 Kč
Jídlo a věci na dítě ..5000 Kč
Celkem ............... 8000 Kč
(další výdaje platí manžel)
Po měsíci zbude..... 2500 Kč
Měsíčně nám zbyde pětistovka
Michal (22) a Lenka (23), Ostrava
Michal Svoboda (22) z Ostravy pracuje ve stavebnictví. Vlastně počítal s tím, že od ledna bude bez práce. S družkou Lenkou Mitákovou (23) se má co ohánět. Mají roční dceru Anetku, a když nyní sečtou rodinné příjmy a výdaje, jsou takřka na nule. „Nejsme nároční a něco málo jsme i ušetřili. Teď musíme každou korunu obracet v ruce,“ dodává prodavačka Lenka. Mladá rodinka se však s nastalou situací smířila a věří, že Michal nezůstane na podpoře moc dlouho. „V zimě je to s prací na stavbách horší, ale jen co se trochu oteplí, po něčem se poohlédnu,“ slibuje mladý tatínek.
Příjmy (čistého)
Lenka ............ cca 8000 Kč
Michal podpora ...... 7800 Kč
(první dva měsíce, pak
6000 Kč)
na přídavky nemají kvůli loňským
výdělkům nárok
Celkem dnes ........ 15 800 Kč
Celkem od března ..14 000 Kč
Měsíční výdaje:
Byt ..................... 4000 Kč
Elektřina a plyn ...... 1000 Kč
Jídlo ................... 4000 Kč
Plenky, sunar a věci na dítě .
.......................... 1500 Kč
Drobné výdaje ........ 1000 Kč
Splátky úvěrů ......... 2000 Kč
Celkem .............. 13 500 Kč
Po měsíci zbude........500 Kč
Po měsíci jsem v mínusu
Luboš (45), Praha
Luboš Maťátko (45) z Prahy žije sám, a když sečte své měsíční příjmy a výdaje, dostává se do minusu. „To já bych vám mohl vyprávět, co všechno už mám za sebou,“ říká. Příběh, který nezná konce a točí se pořád dokola. Tak popisuje svůj život pan Luboš. „Z produktivního muže se ze mě stal ten, co žádá o podporu,“ říká pan Maťátko. Před pár dny se vrátil z Anglie a rovnou se vydal na pracovní úřad. Za měsíc mu přislíbili 3126 korun podpory a s tím teď hospodaří. „Chodím na brigády, protože s třemi tisíci vážně nevyjdu, když platím na ubytovně 3500 korun. Sami si spočítejte, jak na tom jsem,“ říká. A tak shání brigády. Jednou se ocitne v Tesku za pokladnou, podruhé vykládá zboží nebo doplňuje regály. Aby se uživil, musí se pořádně otáčet.
Příjmy (čistého)
Podpora ............... 3126 Kč
Příl. brigády ... 2000 – 4000 Kč
(není to pravidelný měsíční
příjem a pan Luboš se na to
nemůže 100% spolehnout)
Celkem jistých ....... 3126 Kč
Měsíční výdaje:
Byt ...................... 3500 Kč
Jídlo a pití............. 1000 Kč
Celkem ................ 4500 Kč
Po měsíci zbude.... −1374 Kč
Tito lidé přišli o práci...
Pracoval jsem pro Škodovku
Václav Hašlar (49) z Prahy, jako by tušil, že se něco špatného stane. „Už dříve jsem myslel do budoucna a snažil jsem se proto zabezpečit,“ říká Václav. Práce byla jeho životem, dva roky nežil jinou věcí a pak přišla »očekávaná« výpověď.
„Jsem teď čerstvě nezaměstnaný. Pracoval jsem dva roky pro Škodovku. Bylo to velké a bolestivé propouštění, z deseti lidí u nás na pracovišti muselo devět odejít. Vážně síla. Nevím co k tomu dodat,“ vypráví svůj příběh pan Václav. „Platím byt 3 000 korun se vším všudy. Ostatní výdaje moc nesleduji, vždycky jsem nějak vyšel,“ dodává Hašlar.
Po 11 letech jsem bez práce!
V práci se z něj najednou stalo »nepotřebné břemeno«, a tak dostal výpověď. „Po jedenácti letech oddanosti jsem musel jít. Pracoval jsem jako číšník a už dva měsíce hledám zaměstnání,“ říká Jiří Valeš (42) z Prahy.
Blesk pana Valeše zastihl na úřadu práce městské části Praha 10. „Vůbec netuším, co bude dál. Zatím ani nevím, jestli dostanu podporu,“ dodává Jiří. Měsíčně musí platit 6 000 korun nájem a ten za něj nikdo nezaplatí. „Je to hrozné, další šestka padne na jídlo a na splátky půjčky. Moje budoucnost je už ve vůli boží,“ naříká zhrzený číšník.
Už se na mě zase usmálo štěstí
Když člověk chce, dokáže všechno. Paní Kateřina Holasová (29) z Prahy čtyři měsíce hledala zaměstnání a nakonec se na ní usmálo štěstí. Po třech letech, kdy pracovala jako učitelka, odešla a rozhodla se živit jinak. „Právě jsem si našla práci,“ radovala se sympatická Kateřina, když jí Blesk potkal před vchodem úřadu práce. „Čtyři měsíce jsem vytrvale hledala zaměstnaní a až teď mám tu svojí vysněnou. Budu pracovat v marketingovém oddělení. Během studia jsem si přivydělávala, jako učitelka. Po ukončení jsem se rozhodla změnit svůj život,“ vzpomíná Kateřina. Věděla, že takhle dál žít nechce, riskovala, čtyři měsíce byla bez práce a nakonec se to vyplatilo.
Tím mám na mysli,jak vyjít s minimální mzdou,která je 7000 čistého.Bydlím sama,za poplatky spojené s bydlením dám asi 4000, pak 500 spořím na důchod a za zbytek si musím prvně koupit jízdenku do zaměstnání,občas pracovní oděv a obuv,no a pak léky,toaletní potřeby a jídlo,samozřejmě vše co nejlevnější.Potraviny vyhledávám zlevněné,oblečení a boty jen málokdy a výhradně v second hendech.Nevím,co to je "jet na dovolenou,jít do kina,na koupaliště,ke kadeřnici".Takže nejen nezaměstnaní dřou bídu.Jsem vyučená prodavačka v potravinách a mám 25 let praxe, a kdo tuto práci zná, ví,že je to dřina fyzická i psychická.Lidem jako já by pomohlo,kdyby naši zákonodárci zvedli min. mzdu,ale asi si toho od naší dnešní vlády nedočkáme.