Historici: Gustáv Husák by rezignoval!

Gustáv Husák by rezignoval, do Česka by vtrhl internet i moderní technologie a stát by se začal rozpadat!

LUKÁŠ VALEŠ, Vysoká škola Newton College Nabízí se dva možné scénáře:
1. Liberální scénář
Došlo k událostem na Národní třídě 17. 11. Na mimořádném sjezdu KSČ, který se koná v prosinci 1989, jsou okamžitě odvoláni nepohodlní dogmatici (Alois Indra, Vasil Bilak, apod.), včetně dosavadního generálního tajemníka Miloše Jakeše. Rezignuje - na žádost sjezdu - i prezident Gustáv Husák. Do strany jsou naopak povoláni její bývalí členové z období Pražského jara v čele s Alexandrem Dubčekem. Jejich příchod má symbolizovat liberalizaci strany, na skutečné moci se však podílejí jen okrajově. Jejich úlohou je především uklidnit veřejnost a ukázat, že KSČ to s hlubokými reformami myslí vážně.

Přijde i Havel
KSČ začíná jednat i s opozicí a v nové vládě se objevují i jména Václava Havla (například jako ministra kultury) či Jiřího Dienstbiera. V listopadu a prosinci sice proběhnou demonstrace občanů, požadující změny, ty ale vyzní do ztracena a nebudou znamenat pád nových komunistických špiček. Ty si ovšem uvědomují, že reformy nemohou být jen kosmetické - jak kvůli postupnému kolapsu komunistického systému v celém východním bloku, tak i vzhledem k ekonomickým potížím země, včetně obrovské ekologické devastace v předchozích desetiletích.

Prognostický ústav Valtra Komárka se stává oficiálním poradním orgánem Ústředního výboru (ÚV) a vlády. Dostává za úkol připravit řízený přechod z centrálně plánované ekonomiky na částečně tržní systém v duchu plánů ekonomické reformy Oty Šika z 60. let. (snažil se o oživení centrálně plánovaného hospodářství: zavedením přidružené výroby v zemědělství, udělením některých rozhodovacích pravomocí samotným průmyslovým podnikům, vytvářením drobných provozoven v oblasti služeb atd., pozn.red). Vzhledem k významu úkolu pro další existenci režimu se populární Komárek stává předsedou vlády.

Kontakty s Unií
Kvůli ekonomické pomoci i kvůli nové politice 'otevírání se světu' navazuje vláda první kontakty s Evropskou unií, resp. společenstvím. Otevírají hranice s Německem a Rakouskem, byť pohyb osob je i nadále regulován a vízová povinnost je zrušena až po téměř dvou letech. Režim také připravuje politické reformy, včetně povolení jiných politických stran. Zatím je ale oficiální politikou program 'obrozené' Národní fronty, kde fungují i organizace do roku '89 zakázané. Kvůli tomu se mimo jiné dělí i dosavadní pozice - její ostře protikomunistická část v čele s Václavem Bendou je zásadně proti spolupráci s novým režimem a pokračuje ve své disidentské činnosti.

Stát se rozpadá
Politické reformy spolu s ekonomickými změnami, včetně přísunu západního zboží do československých obchodů, ale vzbuzují nelibost i u konzervativnějších kruhů KSČ - jak v České republice, tak především na Slovensku. Slovenské komunisty také pobouřilo povolání Alexandra Dubčeka jako ministra zahraničí. Protože změny jsou iniciovány v Praze, vytáhnou slovenští soudruzi do boje proti nim pod hlavičkou slovenského nacionalismu. Stát stojí před rozpadem, k němuž skutečně do tří let dojde. Bude se privatizovat! Ještě předtím se reformy zrychlují - 'noví komunisté' vidí rozpad Sovětského svazu i ekonomické výhody, které s sebou nese přesun z politiky do (kapitalistické) ekonomiky. Připravuje se tedy rozsáhlá privatizace státního majetku, ovšem v menší míře, než k jaké skutečně došlo. Privatizační projekty jsou 'šité na míru' různým představitelům moci - od okresních tajemníků až po členy ÚV, včetně části dosavadního managementu podniků.

Dochází k menším ekonomickým ztrátám než v případě později provedené privatizace (tzv. českou cestu - viz Poldi Kladno), existuje zde ale mnohem silnější propojení komunistické moci s novou ekonomickou. Tím si komunisté udržují zásadní vliv i na další vývoj v České republice, kde se v roce 1992 uskutečnily první skutečně svobodné volby, jež vyhrála nejvýznamnější opoziční strana - sociální demokracie. Česká republika se stává plně demokratickým státem s tržní ekonomikou a usiluje o integraci do EU.

2. Konzervativní scénář:
Událostí na Národní třídě využijí konzervativci v KSČ, v čele s armádními veliteli. Armáda spolu s StB provede radikální zásah proti vznikající opozici a 'dočasně' se ujme moci. Je okamžitě odvolán ÚV, pro 'neschopnost řešit politickou krizi'. Novým generálním tajemníkem je zvolen generál Martin Dzůr.

Rok a půl v zemi trvá mimořádný stav. Vládu konzervativců oslabí jak rozpad SSSR, tak nahromaděné ekonomické problémy. Opouštějí své mocenské pozice. Rozhodne až tlak Západu. I tak se jim ale významně podaří zpomalit nastartování demokracie u nás. Éra plné demokracie a tržního hospodářství začíná až kolem roku 1995.

JIŘÍ SUK, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky

Kdyby se KSČ dokázala v letech 1987 až 1989 pod vlivem sovětské perestrojky a dění přetvořit a spojit se svými bývalými členy, vyhozenými po roce 1968, mohla vytvořit dominantní levicovou stranu, která by zřejmě na několik let ovládla českou politiku po roce 1989. Pak by nedošlo k tomu, čemu jsme si zvykli říkat 'sametová revoluce '. Přesto by se naše země nevyhnula výrazným změnám, k nimž docházelo všude kolem.

Od NATO a EU ruce pryč
Politický vývoj by ovšem byl opakem toho, co jsme zažili v 90. letech, kdy zde dominovala pravicová koalice (ta by se nejprve musela zformovat a programově vytříbit). Myslím, že by nebylo možné, aby předpokládaná nová levice vládla výrazně autoritativním způsobem, protože by se po zhroucení komunismu neměla o koho opřít. Nicméně její orientace na Evropskou unii a NATO by byla buď velmi vlažná, nebo odmítavá.

Dnes by taková levice buď inklinovala ke konsolidovanému Rusku, anebo by živila vratkou koncepci o České republice jako mostu mezi Východem a Západem.

S postupným zrovnoprávněním pravice by rostl spor o to, kam má země patřit. Spory mezi levicí a pravicí by se postupem doby přiostřovaly, nároky na vyrovnání se s minulostí by v 90. letech sílily. Objevila by se frustrace z toho, že zde nebyla KSČ poražena.

Přišel by internet
Uzavřenou a zadrátovanou zemí by ovšem ČR vzhledem ke své výhodné poloze nezůstala. Chtě nechtě by se musela otevřít světu. Demokracie a svoboda slova by byly nevyhnutelné, záleželo by jen na jejich rozsahu a hloubce. Směřovali bychom zřejmě od nějaké autoritativnější formy demokracie k demokracii otevřenější. Velmi nepravděpodobné, skoro vyloučené však je, že by zde po roce 1989 vznikl stát středoasijského postsovětského typu s jediným vůdcem, v každých 'demokratických' volbách znovu zvoleným do čela.

Lidé by se postupně osvobozovali ze závislosti na světě politiky a ideologie a přivítali by společnost zábavy. Začala by rychlá modernizace a překonávání technologické zaostalosti. A proto by se mohli těšit ze všech civilizačních vymožeností přelomu 20. a 21. století. Pronikaly by sem postmoderní kulturní proudy, různorodé módní trendy, zábavní průmysl všeho druhu. Střídaly by se tu nové generace stále výkonnějších mobilů a osobních počítačů, také internetové spojení se světem by se nám nevyhnulo.

'Chudá' republika
Lidé by mohli cestovat stejně jako dnes. To vše by ovšem bylo podmíněno mírou ekonomické prosperity. A pokud by předpokládaná levicová vláda na počátku 90. let upřednostňovala východní hospodářskou orientaci a bránila se užšímu propojení s vyspělým Západem, byla by naše země výrazně chudší a ze zmíněných vymožeností by se v plném rozsahu mohlo těšit výrazně méně lidí. Sounáležitost českého státu a společnosti s politickými, kulturními a hospodářskými hodnotami Západu je historicky daná a osudová. A rok 1989 by byl tak jako tak výzvou k 'návratu do Evropy'.