Takhle bychom žili bez 17. listopadu 1989
Představte si, že by byl 17. listopad 1989 normálním všedním dnem. Že by se na pražské Národní třídě nekonala žádná demonstrace, jejíž účastníci byli brutálně rozehnáni. Jak bychom dnes žili?
Kdyby nepadl komunistický režim a nedošlo by k 'sametové revoluci'. Jak by dnes asi vypadala naše republika?
Nedělní Blesk shromáždil odhady renomovaných historiků a nabízí i svůj vlastní pohled.
Čtěte také: Historici: Gustáv Husák by rezignoval!
Odhad Nedělního Blesku: Místo 'Stounů' Alexandrovci
Republika by se probudila do líné listopadové soboty. Většina obchodů by byla zavřená, nebo by otevřela jen na dopoledne. Ani s pražskými obchodními domy Máj (Tesco) nebo Družba (Debenhams) by to nebylo o moc lepší. Slavným moravským obuvnickým městem by nebyl Zlín, ale Gottwaldov.
Procházky po hlavním městě by byly jistě stále krásné, i když by místo zrekonstruovaných budov byly k vidění jen zašedlé zdi a semtam lešení (které stálo na jednom místě roky a roky). Pražené by k odpolední procházce mohli zvolit třeba nábřeží Bedřicha Engelse (Rašínovo nábřeží). Jeden z nejhezčích výhledů na metropoli by nebyl z Nuselského mostu, ale z mostu Klementa Gottwalda. Nebýt revoluce, nemuselo by se 13 stanic podzemky přejmenovávat. Například Dukelská na Nové Butovice, Gottwaldova na Vyšehrad, Budovatelů na Chodov, Fučíkova na Nádraží Holešovice, Družby na Opatov nebo Moskevská na Anděl.
Možná, že ani žár ve vysokých pecích vítkovických železáren Klementa Gottwalda v Ostravě by asi jen tak nevychladl (dnes jsou nefunkční). Dál by se tu volil nejlepší pracovník podniku. Jedinou jistotou naší malé zemičky by zřejmě zůstala bratrská náruč Ruska. Možná bychom právě společně s Rusy pracovali na novém vesmírném programu. S Měsícem je sice Američané předběhli, ale ještě se dá vstoupit na Mars!
O radaru v Brdech by si mohly nechat západní mocnosti jen zdát. Legendární rocková kapela Rolling Stones by si musela z programu turné vyškrtnout megakoncert v postkomunistickém Československu. Tehdy, v roce 1990, na ně na pražský Strahov přišlo 150 tisíc lidí. Možná by ale stejnou megashow předvedl ruský armádní sbor Alexandrovci.
Strahovský stadion by dál sloužil především jako místo setkání tisíců cvičenců při spartakiádách. Pořádaly se každých pět let. Poslední spartakiádník si tu zacvičil v roce 1985. Kdyby nebylo revoluce, odehrály by se v Praze do dnešních dní další tři spartakiády. Nebýt revoluce, stále bychom měli v kalendáři uvedenou spoustu významných dní a svátků. Například 7. ledna Státní svátek Kampučské lidové republiky, 17. dubna Den Sboru národní bezpečnosti, 9. září Den horníků, nebo 23. listopadu narozeniny Klementa Gottwalda.
