Papaláši v Číně umetají cestičku pro další vládu vůdce: Se Si Ťin-pchingem na věčné časy?
Si Ťin-pching má nejen nakročeno k třetímu období ve funkci prezidenta Číny, možná se o něm už zanedlouho budou školáci učit jako o velikánovi, jehož předčí leda zakladatel komunistického státu Mao Ce-tung. Tento týden mu to potvrdili nejvyšší představitelé strany, píše Washington Post.
Na závěr čtyřdenního plenárního zasedání, jehož se účastnilo na 370 vysokých partajních představitelů, vydal ústřední výbor Komunistické strany Číny zvláštní prohlášení.
„Že se soudruh Si Ťin-pching stal jádrem ústředního výboru a jádrem celé strany, mělo rozhodující význam v pokroku k velké obnově čínského národa,“ velebili soudruzi svého vůdce. Vedle toho strana, jež si aktuálně připomíná sto let existence, vyzdvihuje své „hlavní úspěchy a historické zkušenosti“.
Jako Mao a Teng
Takovéto bilancující prohlášení se v Čínské lidové republice objevilo potřetí – s oběma předcházejícími (1945 a 1981) přišli dva nejvýraznější vůdci s cílem upevnit svou moc, vyřešit bolestivé vnitrostranické debaty o minulosti a nasměrovat stranu do budoucna s novou agendou. „Třetí prohlášení vyzdvihuje novou éru vlády komunistické strany pod vedením Sia, čímž bude Si postaven na roveň Mao Ce-tunga a Teng Siao-pchinga,“ prohlásil podle ČTK čínský politolog Jang Jang.
Mao vedl komunisty k vítězství v občanské válce a založení lidové republiky, Teng pak napravoval extrémy Maovy kulturní revoluce a zavedl tržní reformy. Nejen nynější prezident Si Tengovy reformy označuje za novou éru ve vývoji strany. A jako architekt ještě novější éry hodlá sám vstoupit do učebnic dějepisu.
Si Ťin-pching stojí v čele Komunistické strany od listopadu 2012 a prezidentem se stal následující březen. Už roku 2018 se zbavil zákonného omezení na dva pětileté prezidentské mandáty, nyní má nasměrováno ke znovuzvolení. A tak přichází se smělými vizemi a ambicemi srovnatelnými s Maem a Tengem.
„Hodně to vypovídá o jeho ambicích i o tom, jak sám sebe coby vůdce vnímá,“ řekl Washington Postu Jude Blanchette, odborník na Čínu neziskového Centra pro strategické a mezinárodní studia (CSIS). „Historická rezoluce bude značit novou epochu – epochu, kterou vede Si.“
Chyby Kulturní revoluce
Tu předchozí historickou rezoluci strana vydala před třiceti lety. Mao zemřel roku 1976 a jeho nástupci se museli vypořádat s odkazem „Velkého kormidelníka“. Vůdce sice založil komunistický stát a učinil z něj významného globálního hráče, leč později přinesl zemi také velké trauma Kulturní revoluce, kdy vedl mladé stoupence k násilnému třídnímu boji; výsledkem byly miliony mrtvých. Rezoluce měla situaci stabilizovat, a tak uznala Maovu roli v „nejvážnějším neúspěchu“ stranické historie a umožnila takovou kritiku, zároveň však papaláši ustanovili, že Maovy přínosy dalece převyšují jeho chyby.
Do menší míry se s historickými traumaty musí popasovat i Si, například s prodemokratickými protesty roku 1989, jež vedly k masakru na náměstí Nebeského klidu. Nynější prezident tuto dějinnou kapitolu – „historický nihilismus“ potlačuje, tvrdě hájí oficiální stranickou historii. Nové zákony dělají trestný čin z očerňování historických hrdinů.
Plavání a Karl Marx
Před plénem se rozjela nová vlna propagandy zdůrazňující kvality prezidenta i jeho osobní zásluhy za nedávné národní úspěchy. Zamlada prý Si hned třikrát přečetl Marxův Kapitál a poznámkami si popsal 18 sešitů, pěla ódy v prezidentově medailonku státní tisková agentura Nová Čína (Sin-chua/Xinhua). „Třebaže má Si na sebe jen málo času, vždy dokáže najít čas na plavání. S fyzickou prací z jeho mládí to zajišťuje, že má dost energie, aby se potýkal se záležitostmi Strany, vlády i armády.“
Oficiální noviny strany, Lidový deník (Žen-min ž'-pao/People’s Daily), v předcházejícím týdnu publikoval na titulních stranách několika vydání úvodníky o „klíčových rozhodnutích“, která Si učinil, když „osobně plánoval, zaváděl a prosazoval“ významné politiky. Například strategii boje s pandemií SARS-CoV-2. „Každé vědecké stanovisko, každé zhodnocení situace, každé rozhodnutí ke zvrácení situace – vše vyžadovalo velkou politickou kuráž a moudrost,“ napsal Lidový deník. „U kormidla této těžké lodě stál jeden muž.“
„Už to není subtilní naznačování, že Si vše řídí,“ analyzuje stranické noviny Manoj Kewalramani z indického think-tanku Takshashila Institution. „Jazyk už je silnější. Spíš se to blíží vymáhání poslušnosti.“
Dvouměsičník stranické teorie Hledání pravdy (Čchiou-š'/Qiushi) také hovoří o nové epoše: „Čína podnikla velké skoky, od postavení se na nohy ke zbohatnutí a zesílení. Dnes národ čelí náročné cestě plné nevyřešených problémů, jež vyžadují, aby strana našla řešení, jak pokračovat v úspěších a lépe řešit problémy dnešní doby.“
Do politické praxe, od diplomacie přes armádu po soudnictví, už v posledních dvou letech vstoupilo Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu – prezidentova osobní filozofie. Letos na podzim už vstoupilo i do učebnic pro základní školy a nynější plénum ho vyzdvihlo coby „Marxismus pro 21. století, vystihující podstatu čínské kultury“.
Nová éra
Že země vstoupila do nové éry, říkal Si už před čtyřmi lety. Letos oficiálně prohlásil za dosažený cíl svých předchůdců: „Uskutečnili jsme cíl pro prvních sto let, kterým bylo vybudování mírně prosperující společnosti ve všech ohledech,„ pronesl v červenci, na slavnostním ceremoniálu ke 100. výročí založení strany. „Tím vyvrcholí 2 500 let trvající cesta čínského lidu za „siao-kchang“, tedy klidným a šťastným životem, a to díky 100 letům usilovného úsilí Komunistické strany Číny a více než čtyřem desetiletím neúnavné práce vlády a čínské vynalézavosti,“ konstatuje tisková zpráva.
V září pak nastínil, že už se Čína jako celek má dobře, nyní je na pořadu dne řešit životní prostředí, demografickou krizi a také ekonomické nerovnosti a plán „společné prosperity“. Po letech docela svobodného podnikání začíná Peking zase tržní ekonomiku víc krotit.
Ve jménu marxismu a Si Ťin-pchingova myšlení najednou Peking v létě zakázal soukromé vzdělávání a novými regulacemi svázal technologický průmysl, jehož hodnota na čínských burzách tak od únorového vrcholu ztratila víc než bilion dolarů (22 bilionů korun). Nová pravidla se týkají nejrůznějších odvětví – taxi aplikací, pojištění, vzdělávání i třeba času, který smí čínské děti strávit u videoher.
„Je to markantní a významné. Nejde tu o nápravy v jednotlivých sektorech, ale totální hospodářské, průmyslové a strukturální usměrňování,“ hodnotí sinolog Blanchette.
Prosperita všem
Standartou „společné prosperity“ si chce zajistit podporu do příštího, 20. sjezdu Komunistické strany Číny v listopadu příštího roku. Tam bude usilovat o opětovné zvolení generálním tajemníkem a posléze se bude chtít udržet i v roli prezidenta a rovněž vrchního velitele ozbrojených sil.
Kampaň společné prosperity nyní dává politikům i firmám příležitost se za Siho okázale postavit. Například boháče vybízí, ať se o své jmění solidárně rozdělí. Ale jde to i po zlém, jak ukazují příklady technologických titánů a nejbohatších mužů Číny: Zakladatelé Alibaby Jack Ma či Tencentu Pony Ma už nejsou zdaleka tak všemocní jako ještě celkem nedávno. Teď místo velebení jejich světového úspěchu čínské úřady rozhodují, jak mají jejich produkty vypadat. Například z videoher musejí zmizet „nevhodné hodnoty“ jako „uctívání peněz“ a zženštilá kultura popových celebrit, konstatuje Washington Post.
Víc patriotismu
Představitelé filmového odvětví volají po větším důrazu na vlastenecké filmy, ministerstvo kultury chce zakázat karaoke zpěv písní, které neodpovídají socialistickým hodnotám, městští vládci začínají omezovat oblíbenou kratochvíli důchodkyň: hromadný tanec v parku, respektive jejich hlasitou hudbu.
„Tyto události nám ukazují, že se v Číně odehrává monumentální proměna, hospodářská, finanční, kulturní i politická sféra podstupují hlubokou transformaci – ba hlubokou revoluci,“ napsal Li Kuang-man, někdejší čínský novinář a nyní tvrdě levicový blogger. „Tahle revoluce smyje všechnu špínu. Naše kapitálové trhy už nebudou rájem pro kapitalisty, kteří chtějí zbohatnout za den; naše kulturní sféra už nebude rájem pro celebrity posedlé sexem a z médií i veřejného mínění zmizí uctívání západní kultury,“ vykresluje si novou budoucnost. Zapálený esej obskurního bloggera se ovšem dostal do světa, když ho přetiskla agentura Nová Čína; Rádio Svobodná Asie publikovalo anglický překlad.
Někteří tento text přirovnávají k článku, který roku 1965 spustil chaotickou Kulturní revoluci, někteří zasloužilí komunisté se ho i obávají – Liho „zavádějící a extrémní interpretace“ nových regulací by mohla vyvolat „zmatek a paniku“, varuje Chu Si-ťin, šéfredaktor populárních novin Global Times.
To vše zjevně nejsou historické problémy natolik závažné jako onehdy dopady Kulturní revoluce, i tak ale v ohromné zemi a ohromné straně existují různé názory. A strana nemá jasně zavedený mechanismus nástupnictví, vždy jde hlavně o zákulisní handly a vnitřní konzultace.
„Nástupnictví byl vždy problém a Si si to uvědomuje,“ komentuje Tona Saich z Harvardovy univerzity. „Nynější historická rezoluce říká, že strana zoufale chce, aby Si zůstal u moci, bude ho k tomu přemlouvat, neboť on jen ten vůdce, který povede Čínu kupředu.“
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.